Zaujalo nás

08.12.2024 11:55

Důsledky mokra pro jaro 2025 - Prof.Dr.Hansgeorg Schonberger

Důsledky mokra pro jaro 2025   Autor článku: Prof.Dr.Hansgeorg Schonberger Zdroj:Info 21/2024 z 20.10.2024-N.UAgrar-BERATUM ZWISCHEN FORSCHUNG UND PRAXIS,www.nu-agrar-de,www.nu-agrar.cr   Půdy nasycené vodou na západě, severu a jihu Německa Západně od dřívější vnitrozemské...
10.11.2024 17:10

"Pravicový" komunista Gustav Husák - Ondřej Klipa, Právo 7.11. 2024

"Pravicový" komunista Gustav Husák  Ondřej Klipa, Právo 7.11. 2024 článek ke stažení v PDF zde   Každý český občan včetně kojenců dluží na 300 tisíc korun! Dluhy bude splácet několik generací naších dětí! - když přijde podzim a do sněmovny dorazí návrh státního rozpočtu, o dramatické...
04.06.2024 15:11

Jedeme do Zimbabwe: odstrašující pád JAR - MF Dnes

Jedeme do Zimbabwe: odstrašující pád JAR   Milan Vodička, redaktor MF Dnes MF Dnes, 4.6. 2024 Odkaz na další článek o volbách JAR zde   Po aparheidu přišel náčelnický systém. Elita rozkradla JAR, 62% černochů je na dávkách.   Nelson Mandela se chudák musí obracet v hrobě. Přesně...
03.06.2024 12:06

Dotovat své spojence? - Jan Macháček

Dotovat své spojence? Ze studené války se nestačí vyplatit Jan Macháček, spolupracovník LN, předseda správní rady IPPS Lidové noviny, 1. června 2024   Podle historika Nialla Fergusona Britové v napoleonských válkách nakonec po dlouhém váhání pochopili, že se Napoleonovi musí postavit fyzicky -...
27.05.2024 15:07

Edvard Beneš. Prezident, který volil menší zlo

Edvard Beneš. Prezident, který volil menší zlo   Petr Zídek Právo, 25.-26.května 2024   Zasloužil se Edvard Beneš o stát, jak říká zákon z roku 2004, nebo svou vlast zradil? Zachoval se v roce 1938 zbaběle, nebo takticky? Pomohl Stalinovi za války a po ní ovládnout střední Evropu, nebo se...
20.05.2024 12:23

Ta mučivá touha volit - Thomas Kulidakis

Ta mučivá touha volit   Thomas Kulidakis, komentátor CNN Prima News Lidové noviny, 18. května, 2024 Článek ke stažení v PDF zde   Odpor ke korespondenční volbě není zpátečnictví, ale zdravý konzervatismus   K výročí konce druhé světové války v Evropě si čeští poslanci nadělali druhou...
13.05.2024 15:40

Pohádka o multikulturalismu - Vlastimil Vondruška

Pohádka o multikulturalismu   Vlastimil Vondruška - historik a spisovatel MF Dnes, 11.5. 2024   Věcně nesmyslnou teorií multikulturalismu Evropa rozpoutala migrační vlnu, která starý kontinent dramaticky změnila. Část Evropy je už z dlouhodobého hlediska ztracená, ve zbylé části je ale...
09.05.2024 14:20

Miroslav Macek (7.12. 1944 - 1.5. 2024) - Udělal jsem, nač stačily mé síly, a osud udělal, co chtěl

Na politiku se nehodím. Štvali mě v ní blbci   Autor: Miroslav Macek, Marek Stoniš, fotografie: Jakub Hněvkovský měsíčník TO 3/2024 Článek ke stažení v PDF zde Místopředseda federální vlády Jana Strásnského, místopředseda ODS, který se příchodem 21. století rozhodl s politikou skončit....
07.05.2024 13:33

Vlastimil Vondruška - Žij a nech žít

Vlastimil Vondruška - Žij a nech žít   Autoři: Vlastmil Vondruška, Marek Stoniš, fotografie-Jakub Hněvkovský měsíčník TO,duben 2024 článek ke stažení zde   Spisovatel Vlastimil Vondruška: Sami směřujeme k vlastnímu zániku, z dějin však vím, že vždycky, když začalo být zle,...
07.05.2024 12:21

Nová doba: volby a vládnutí bez voličů

Nová doba: volby a vládnutí bez voličů   Petr Holec, politický komentátor 6.5.2024 MF Dnes Článek ke stažení zde   Dvě ze tří stran premiérské koalice SPOLU už se propadly hluboko pod pět procent preferencí, ale nikomu to nevadí. Jim samotným nejméně: i v dalších volbách se svezou na...

Zaujalo nás

15.06.2021 08:25

Amerika, kterou jsme znali, neexistuje - Vladimír Mertlík, Reflex 23

Amerika, kterou jsme znali, neexistuje

Rozhovor s legendou protikomunistického odboje Josefem Mašínem (89)

 

Text: Vladimír Mertlík

Reflex 23, 10. června 2021

 

Josef Mašín - (* 8. března 1932, Praha)

- syn čs. důstojníka Josefa Mašína a člen někdejší protikomunistické odbojové skupiny bratří Mašínů

- v roce 1945 obdržel od prezidenta Beneše čs. medaili Za chrabrost

- v roce 1953 se skupina bratří Mašínů rozhodla dostat do Západního Berlína, kde v západní zoně vyslovili zájem vrátit se do Československa jako parašutisté

- následně se stali frekventanty americké armády, do Spojených států amerických připluli lodí v březnu 1954

- po 5 letech získal americké občanství, odešel do civilu i s bratrem Ctiradem a začal se věnovat podnikání v oblasti kovů, slitin, poté letadel a nakonec v oboru počítačových čipů

- v roce 2008 obdržel čestnou plaketu předsedy vlády ČR Mirka Topolánka

 

Člověka z tvého tehdejšího mailu mrazilo. Od prezidentských voleb uplynulo bezmála tři čtvrtě roku. Jsou změny americké vnitřní politiky podle tebe tak dramatické, jak ses v listopadu obával?

Víc než po válce, kdy byla Amerika jedinou šancí a ochráncem svobody. Posledním aktem její pozice byl pád berlínské zdi, ale pak jí demografické posuny změnily tvář. Vzpomínám si, jak v únoru 1948 přišel do naší třídy na koleji Jiřího z Poděbrad třídní s tím, že „ode dneška vládne pracující lid a marxismus-leninismus bude novou biblí". Komunisté se na to připravovali od jara 1945 s pomocí Benešových dekretů a následně hrozby Lidových milicí. A dnešní Black Lives Matter (BLM) a Antifa? To jsou Lidové milice zdejších demokratů, kteří chtějí zničit americkou demokracii chráněnou konstitucí.

U nás je rozdíl mezi republikány a demokraty vnímán jako věc designu. Opravdu je mezi jejich politikou tak velký rozdíl?

Mezi špičkami ne, obě strany jsou stejně zkorumpované. Když jsem v roce 1954 přišel do Ameriky, nic takového neexistovalo. To až posledních třicet let se Amerika takhle změnila. Nejde o třídní, ale rasový konflikt s marxistickým podtextem, který narostl po nástupu Obamy, a tlak globalistů i různých progresivistických hnutí, dirigujících zmanipulované masy a takzvané menšiny. Demokracie funguje v Americe v rámci konstituce, jež dává jedinci práva a svobody neexistující jinde na světě, ale brání i nástupu tyranie většiny vůči menšinám. To přineslo USA všestranný rozvoj. Proto sem chce každý, kdo má něco v hlavě a touží se realizovat. Chtějí sem ovšem i ti, co v hlavě nemají nic - a těch je víc. I oni se touží podílet na ráji a koncentrují se v Demokratické straně, která jim to slíbila.

Byl i průběh a dopad posledních prezidentských voleb známkou sílícího politického antagonismu?

Určitě! Neřekl bych ale, že jde o politiku - o čistý marxismus. Ideologie vždy odráží aktuální stav technologií a nejdůležitějším prvkem dneška je přenos informací. Ty už ale nejsou v rukou vlády! Patří oligarchům, kteří tak jsou - aspoň v Americe - silnější než stát.

Nebezpečí tedy vidíš v tom, že levičáctví ovlivňuje společnost v oblasti komunikace?

Neřekl bych, že jde o levičáctví, spíš o anarchismus. Ti oligarchové šli z univerzitních lavic přímo k obřímu bohatství a teď chtějí ideologii svých studentských let přenést do života. Ale lidská společnost nefunguje bez korelace snů a reality, a proto nastává stav totální anarchie. Mají v rukou komunikace Google, Twitter, Facebook, TikTok a další, ale když ty technologie vyvíjeli, netušili, jak obrovskou moc budou mít. Teď ji mají, a tím i možnost fungovat jako „Utilities" - její nástroj. Původní myšlenkou byla ale svoboda a to, že budou „public Utilities" - veřejnou službou, kanály informací, zpráv a komunikace. Ty jsou teď pod vlivem firem, jež řídí třiadvacetiletí frackové a kontrolují, co smíš a nesmíš říct. Je to stejné jako to, co jsem zažil v Československu za komunismu, a horší než za studené války. Platí to i pro televizi, tisk a rádia, i když jejich podíl se zmenšuje. Moc větší, než měli komunisté, teď nemá government, ale oni.

Jaký vliv na to má imigrace a měnící se demografie ve prospěch hispánské a afroamerické populace?

Silný! Mám firmy v Americe, Evropě i v Asii a vím, že svoboda podnikání jako tady jinde neexistuje. Průzkumy ukazují, že ze 7,761 miliardy lidské populace se chce 750 miliónů z místa původu vystěhovat - z toho 165 miliónů do Ameriky! A nejvíc lidí chce odejít z Afriky a Jižní Ameriky. V Americe žije asi 50 miliónů lidí, kteří se tu nenarodili, ale jsou zde legálně, plus 32 milióny, jež jsou zde ilegálně. Jsou tam, kde je průmysl a práce. Na sever od Kalifornie jsou to high tech v Silicon Valley. Tam je hodně Asiatů, Indů, Číňanů a Japonců, zatímco v New Yorku žije všechno možné. Nejsem proti, Amerika je zemí imigrantů, ale minulé generace se asimilovaly. Dvojí občanství má dnes 80 procent imigrantů, kteří necítí loajalitu ani k USA, ani ke své zemi. Přišli jen kvůli prospěchu. Jsou jiní než ti, kteří založili USA, sepsali ústavu, bojovali za svobodu Ameriky i jiných zemí ve světových válkách a v té studené porazili Varšavskou smlouvu.

Zpočátku volby nevypadaly na Trumpovu porážku. Způsobily zvrat až události po zabití George Floyda?

Floyd?! Zločinec, narkoman, dealer drog a otec mnoha dětí, o něž se stará sociálka. Ty teď dostanou 27 miliónů. Při ohledání v něm našli třikrát víc metamfetaminu, než je smrtelná dávka. To klečení na krku se učí v policejní škole. Fakt je, že ten policajt na něm klečel trochu dlouho, ale příčina smrti to nebyla. Floyd zrovna vyšel po letech z vězení, kde skončil, když mířil těhotné ženě na břicho a vyhrožoval, že jí zastřelí dítě, nedá-li mu na drogy. Dnes se po něm jmenují ulice a šéfové megafirem tvrdí, že by toho vzácného člověka chtěli jako ředitele! Jen do voleb udělaly BLM a Antifa na 172 demonstrací plných žhářství a rabování. Byla zabita a zraněna řada lidí, policisty nevyjímaje. Škody za dvě miliardy! V televizi vidíš, jak BLM vyrabují obchod, a jejich zakladatelka řekne, že jsou to reparace, jež bílí černým dluží. Ze zakladatelek se zatím staly majitelky rezidencí za stamilióny, daleko od bydlišť členů BLM, kteří bojují za svá práva vyprazdňováním polic Walmarků. Vypukla hysterie strhávání pomníků Lincolna, Washingtona, Kolumba a dalších. Chtějí měnit názvy vojenských základen, mj. Fort Bragg, kde jsem sloužil jako tisíce jiných, než na Quadalcanalu nebo v Normadii padli za svobodu země, kterou bojovníci BLM nenávidí. Chtějí ta jména americké historie smazat, protože zemi bez historie je lehčí indoktrinovat a pak vykládat lidem voloviny. Jako to dělali komunisti!

Opravdu doteď věříš, že volby 2020 byly poprvé v historii Ameriky zmanipulované?

Aby ses nemýlil, Amerika má za sebou dlouhou historii podrazů u voleb. Patří k nim i volba Johna F. Kennedyho, jenž se dostal k prezidentství díky otcovu spojení s gangstery v Chicagu. Volby v Kalifornii? Známá, která žila s manželem na Floridě, žije již 14 let v Kalifornii a manžel je pět let mrtev. Od ledna bylo rozesláno 110 miliónů volebních lístků pro hlasování poštou - i na Floridu. A co myslíš!? Ta moje známá i s manželem, jenž je pět let mrtev, je dostali taky! Takže mohli volit jak na Floridě, tak v Kalifornii - oba! Volit může prakticky každý. Podle zdejšího zákona můžeš žádat o řidičák i jako ilegál a při tom zaškrtnout, chceš-li volit, nebo ne. Pravda, měl bys zaškrtnout, zda jsi občan USA, nebo ne, když na to ale „zapomeneš" a volíš, nic se neděje. Bez prokazování totožnosti ti na tvou adresu, i když tam nebydlíš, pošlou volební lístky, tam je někdo vyplní a pošle. A stejně to funguje i v dalších státech ovládaných demokraty.

Jak to, že to tedy neodhalily soudy?

Marxmédia oznámila, že soudy zamítly Trumpovy žaloby pro nedostatek důkazů. Pravda je taková, že soudy se po kraválech a ztrátách na životech i majetku důkazy neodvážily ani hledat. Ve městech byly obchody zabarikádované, protože bylo jasné, že se BLM a Antifa vzbouří a stejně neuznají, že Trump vyhrál.

V čem byl podle tebe pozitivní přínos Donalda Trumpa?

Trumpův úkol - Make America Great Again - byl odpovědí na osm let Obamy, který Ameriku de facto zničil. On je produktem šedesátých let a jeho zázemí se odrazilo i při jeho prezidentství - smlouva s Íránem, pařížská smlouva o klimatu i transfer amerického průmyslu do Číny. Trump vyjednal vyváženou hospodářskou smlouvu NAFTA mezi Kanadou, Mexikem a USA a odstoupil od pacifické hospodářské smlouvy, která znamenala odliv průmyslu z USA do Číny. Byl to on, kdo zrušil smlouvu s Íránem, umožňující mu vývoj jaderných zbraní i balistických raket. Trump naplnil usnesení Kongresu z roku 1995 a přemístil ambasádu USA do Jeruzaléma, vyjednal mír mezi šesti arabskými státy a Izraelem a byl první hlava státu, jež obvinila Čínu z krádeží patentů. Snížením daní přispěl k rozkvětu USA, nižší nezaměstnanosti, nejvyššímu přírůstku HDP i modernizaci armády, kterou Obama zdecimoval.

Byla úspěšnější jeho vnitřní, nebo zahraniční politika?

Jeho zásluhou přestala být Amerika po padesáti letech závislá na dovozu energií. Stalo se tak díky ropovodu z Kanady, jehož stavbě Obamova vláda bránila. Dřív dovážela Amerika milióny barelů ropy denně a kvůli tomu ji OPEC držel pod krkem. Jeden z prvních kroků Bidena byl, že zakázal v projektu pokračovat, přestože stál miliardy a přinesl patnáct tisíc pracovních míst. Warren Buffett, Bidenův mecenáš, jehož společnost je zainteresována v železniční dopravě ropy, se tak má na co těšit.

Ještě se vraťme k tvému popisu Ameriky. Co je důkazem tvého tvrzení o sílícím rasovém konfliktu s marxistickým podtextem?

Důkazem je i existence tzv. blackcaucus - černého výboru v Kongresu i Senátu, proti němuž nestojí žádný „bílý výbor''. Existují „černé" univerzity, kde nechtějí bělochy, ale není škola, která by prohlásila, že je „bílá". Pravidla o vládních kontraktech umožňují firmám vlastněným černochy podat nabídky s cenami vyššími o deset procent, než nabízí „bílá" konkurence. Zmínka o stejné možnosti pro bělochy z tebe udělá ihned rasistu. Při zkouškách na školu lze mít test score o hodně horší, jsi-li černoch. Zažil jsem to, když šly na univerzity moje dcery. Ve státních listinách musíš uvést rasu kvůli případnému povyšování a diskriminace proti bílým se už začíná obracet i proti Asiatům. Trump vyvolal soudní řízení proti Harvardu a Yale za to, že nepřijímaly Asiaty, kteří plní lavice univerzit díky svému nadání a píli. Po nástupu Bidena byla tato soudní řízení ihned zastavena. Bidenovo prezidentství zkrátka znamená konec rasového míru ve Spojených státech.

Může dojít ke zbrzdění těch marxisticko-anarchistických tendencí, o kterých mluvíš?

Těžko. Prezident Biden je loutkou svých donátorů a anarchistické levice viceprezidentky Harrisové. Jako zbraň k prosazení cílů používají za kontroly sdělovacích prostředků a nadnárodních společností černochy a jejich rasismus naruby. V zájmu Big Tech jdou kontakty mezi lidmi jen těmi prostředky, jež kontrolují. Zkrátka 3. listopad 2020 je pro USA totéž, co byl 25. únor 1948 pro Československo. Amerika, kterou jsme znali, už neexistuje!

Jak se dnes, s odstupem času, díváš na povolební útok na Kapitol? Je ostudou Ameriky?

Ano, ale větší ostuda je útok na Bílý dům předtím, za nějž nikdo pronásledován není. Do Kapitolu vpadlo tři sta lidí, jen zlomek ze statisíce lidí na Trumpově projevu. Dnes i FBI říká, že útok byl proveden anarchisty obou stran. Ten převlečený za bizona je krásný příklad lůzy, která útočila. Jde o lidi mentálně blízké fotbalovým rowdies, pro něž je hlavní dělat cirkus a ničit.

Čeho se obáváš od prezidenta Bidena a demokratů?

Má pověst zkorumpovaného plagiaristy a přezdívku Mr. 10 %. Desetiletí zpeněžoval pozici v Senátu i funkci viceprezidenta. Byl zvolen prezidentem díky potlačení informací o jeho korupci. Pomohli mu i Číňani, s nimiž rodina udržuje vřelý styk a od nichž syn Hunter dostal deset miliónů dolarů za kontakt s otcem. Záznamy těch akcí i obchodů Bidena, když byl Obamovým viceprezidentem, jsou dostupné FBI i ministerstvu spravedlnosti. Jenže FBI ani CIA si už nezaslouží dřívější reputaci. Obě bojovaly proti Trumpovu zvolení a staly se málem složkou Demokratické strany. Co říct k tomu, že Obama jmenoval šéfem CIA Johna Brennena - člověka, jenž v roce 1976 volil na úřad prezidenta USA tehdejšího šéfa amerických komunistů Guse Halla?!

Pojďme dál. Jakou roli sehrál v americké politice covid?

Trump přes odpor demokratů hned po objevu covidu zakázal cestování z Ameriky do Číny i do Evropy. Udělal to v době, když Nancy Pelosiová, předsedkyně Sněmovny reprezentantů za demokraty, chodila v San Francisku demonstrativně do čínské čtvrti a o Trumpovi tvrdila, že je xenofob a rasista. Nařídil dekretem vývoj, výrobu i úhradu dvou třetin výdajů na vakcíny u Pfizera, sto procent u Moderny a Johnsona & Johnsona a nakoupil milióny a milióny dávek. Imunolog Anthony Fauci spolu s demokraty tvrdil, že vývoj bude trvat tři až pět let a že Trumpův hazard bude stát tisíce životů. Biden a jeho viceprezidentka Harrisová prohlásili, že „jeho" vakcínami se nenechají očkovat. Proto se dodnes černoši a Jihoameričané, kteří jsou tu ilegálně, odmítají očkovat, neboť věří, že „bílý muž" vymyslel vakcínu k vyhlazení „černé rasy". Biden i Harrisová se ovšem ihned po inauguraci nechali očkovat. Trump nařídil udělit firmám vyvíjejícím vakcíny nouzovou certifikaci a vakcíny slíbil do voleb. Slib splnil o pár dní později - řekneme si proč -, ale i tak byly při nástupu Bidena očkovány více než tři milióny Američanů zdarma. K tomu všemu přišel Biden „jak slepej k houslím"!

Proč tedy podle tebe splnil slib až po volbách?

Washington je močál plný hladových politických krokodýlů obou stran, jež farmaceuti léta krmí. A mají tak silnou lobby, která tlačí na government, aby nakupoval za jejich ceny. Hele, pilulka viagry stojí v USA až 17 dolarů, v Indii méně než dolar a totéž v Kanadě! Trump slíbil, že donutí farmaceuty, aby snížili ceny, s tím, že domácí ceny nesmějí být vyšší než ty, za něž léky prodávají jinam. Farmaceuti se mu pomstili tím, že i když vakcínu měli včas, Pfizer zveřejnil výsledky klinické studie až po volbách. Splnění slibu by totiž pomohlo ve volbách Trumpovi.

V Evropě mají úspěch populisté bez zkušenosti, politické brzdy a odpovědnosti. Je aspoň toho Amerika uchráněna?

Evropa je socialistická už léta, což souvisí s plíživým návratem diktatury proletariátu a tím, že lidé volí hlavně to, co kandidát slíbí. V Německu se tomu říká Vermogen Umverteilung - přerozdělení štěstí. Začalo to pádem berlínské zdi i komunismu. Sjednocené Německo?! Nech si o něm zdát! Je jich teď víc než osmdesát miliónů, že? Jako když sliješ přes šedesát litrů mléka a sedmnáct litrů rudého inkoustu. Jak to mléko může vypadat?

Hovoříme spolu ještě před ohlášeným setkáním Biden Putin v Ženevě. Co si od něj slibuješ?

Nic! Nepůjde o setkání soupeřů stejné intelektuální a mentální úrovně. Biden přiveze v kufrech jen neslavnou historii summitu Putin-Obama, tzn. ruskou podporu separatistů na Ukrajině, vojenskou intervenci a obsazení Krymu či přímé angažmá na Středním východě, explicitně v občanské válce v Sýrii. Vše bez špetky ruského zájmu jednat o tom. Také přátelské gesto vůči Putinovi, stažení Trumpových sankcí proti Moskvě za stavbu plynovodu Nord Stream po dně Baltského moře, se dočká jen pochvaly přátel z Berlína a úsměvu Putina.

Je takové setkání užitečné pro světovou politiku? Pro Ameriku?

Naprosto, pokud by ovšem byla Amerika zastoupena osobností, jakou byl minulý prezident! Rusko sice není dnes tím, čím byl Sovětský svaz, ale přesto je důležitým komponentem světového dění. Amerika je sice stále jediná hospodářská i vojenská světová velmoc, ale musí čelit nejen problémům s Čínou, Iránem a Severní Koreou. Potýká se současně i s vlastními vážnými vnitropolitickými problémy, v nichž jde o existenci Ameriky samotné -tak, jak ji svět znal.

Udělal Biden, respektive demokraté od voleb kroky, které by tě přes výhrady, jež k nim máš, příjemně překvapily?

Hodné sledování jsou jen dny zbývající do kongresových voleb 2022, které by mohly přinést změnu v obsazení křesel v obou komorách a zbrzdění pádu amerického snu, jenž trval od 4. července 1776 do 3. listopadu 2020.

Sleduješ situaci v Česku?

Narodil jsem se tam a není mi to lhostejné. Odešli jsme z Československa, abychom se vrátili. Sametová revoluce udala směr do budoucnosti a lituji, že ta příležitost byla promarněna. Ve světové politice Česko nehraje žádnou roli a v Evropské unii, kde hlavní roli hraje Německo, je jen jednou ze sedmadvaceti zemí. Unie by měla smysl jako hospodářské společenství, což byl původní úmysl, ale stává se stále víc politickou unií. Fajn, ale aby to fungovalo, musela by mít centrální měnu a společnou fiskální politiku. Jenže nelze mít společnou fiskální politiku, když nemáš společnou politiku jako takovou, což v EU nejde. To pak ohrožuje existenci eura a navozuje otázku, jak dlouho to může fungovat.

A co říkáš zdejší kauze Vrbětice?

Vrbětice mi připadají archaické a „nehodné" Vladimíra Putina, jehož tým předvedl v Americe na Colonial Pipeline, jak se takové operace dnes dělají.

(Společnost Colonial Pipeline zaplatila nedávno hackerům výkupné po kybernetickém útoku, který zastavil provoz sítě potrubí přepravy ropných produktů v USA. Hackerská skupina DarkSide má zřejmě základnu v Rusku či východní Evropě, jak uvedl v projevu k incidentu prezident Joe Biden; pozn. red.)

Česká republika dosáhla svým způsobem ojedinělého úspěchu, když se spolu s USA dostala jako jediná na ruský seznam „nepřátelských zemí". Co tomu říkáš?

Jo, dobrý! Jen škoda, že to nepřišlo dřív, třeba v roce 1948... (Směje se.)

Považuješ kroky české vlády v diplomatickém konfliktu s Ruskem za odpovídající?

Vrbětice byly každopádně brutálním zásahem do záležitostí svrchovaného státu, člena Evropské unie, a já se spíš ptám: „Kde jsou její členové a jejich reakce?!"

Hned si také ale odpovím: „Já vím, Nord Stream má přednost!"

Na začátku příštího roku tě čeká víc než úctyhodné jubileum, devadesátka! Je něco, co si v skrytu duše přeješ?

Já jsem neměl nikdy žádná zvláštní přání. Pokud bych nějaké měl, určitě bych si přál prožít život tak, jak jsem ho prožil. Snad aby Amerika byla zas tou Amerikou, do jaké jsem kdysi přišel, a pro svět tím, čím byla - majákem svobody a možností pro každého. Tím myslím pro Američany, protože nemůže pojmout osm miliard lidí.

V jednom z našich rozhovorů jsi řekl, že ničeho nelituješ a nic bys neměnil. Je ale místo nebo čas, kam by ses chtěl aspoň na chvíli vrátit?

Rád bych se někdy vrátil do Čech. Do Prahy, Lošan i na Slovensko do Tater. To by mě s odstupem času zajímalo, když jsem tam nebyl sedmdesát osm let.

AUTOR JE PUBLICISTA,

PRODUCENT A SCENÁRISTA,

NAPSAL ŘADU KNIH,

MJ. MAŠÍNI: VE STÍNU ŠIBENICE,

LVÍ SILOU, VZLETEM SOKOLÍM

PRAVIDELNĚ PŘISPÍVÁ

NA REFLEX.CZ

 

20.05.2021 07:32

Antipesticid - Vidlák, vidlakovykydy.cz

Antipesticid

Čt, 20. 05. 2021, 00:00

Autor: Vidlák
www.vidlakovykydy.cz

Odkaz na článek zde

 

Dnešním dnem otevřu téma, které tu budeme prokydávat ještě mockrát a tím je pirátský volební program. Včera to spouštěli, já měl chvíli času, tak jsem na to kouknul...

Hele, on je moc hezky udělanej. Přehlednej, intuitivně rozklikávací, rozumně barevnej...  Je to takové "O čem sním, když náhodou spím", ale zase o krůček dál. Každé téma tam je, každý si tam najde to svoje, nikdo nebude uražen, kontroverzní věci jsou umně zakamuflované a zakecané do dobře znějících frází. Kdybych ten program vzal a napsal na něj, že je od Babiše, tak by to nikdo nepoznal. 

Duhových a sluníčkářských keců je tam celkem minimum, je to opravdu udělané především pro ty, kteří doposud Piráty nevolili. A je to opravdu přesně tak,  jak to dělal Babiš. Všem slíbit všechno, předestřít vizi lepšího Česka, moc se nepytlíkovat s tím, jak toho bude dosaženo a kde se na to vezmou peníze, ale lidé věřte nám, že příslušný zákon napíšeme. 

Já bych rád kritizoval, ale nemám za co. Takhle bych to také dělal, kdybych měl premiérské ambice a pirátské možnosti. Marketéři odvedli fakt dobrou práci a i když jsem zaznamenal pár odsudků, jsou to většinou "kyselé hrozny". Nebudeme si mazat med kolem huby, nebudeme před tím zavírat oči, Piráti připravili program, který je pro běžného voliče přijatelný, dá se s ním snadno a intuitivně seznámit, je dostatečně líbivý i všeobecný a vlastně má jen jednu jedinou chybičku... 

Pirátům se nedá věřit, že by to mysleli vážně. 

Ale ruku na srdce - nic jiného nemáme. Jen nedůvěru. Nedůvěru vyšlou z toho, jak se chovali v ojroparlamentě a jaké praktické kroky dělali v našem parlamentě. Samotný program bych vlastně na 90% podepsal, ale nějak nedokážu uvěřit, že ti, kteří doteď dělali všechno pro to, aby se tu korporacím dobře žilo, by je najednou chtěli doopravdy zdanit. 

Nedokážu nějak uvěřit, že ti, co se v Evropě přidali k zeleným fanatikům, by po volbách byli schopní rozvíjet energetiku jinam než do řiti. Nedokážu nějak uvěřit, že ti, kteří pro obyčejnou lopatu neměli dost pohrdání, že by po volbách zahořeli k obyčejným lidem láskou. 

Ale... nic jiného na ně  nemáme. Ten program nenapsal žádný blbec. A nebude jednoduché přesvědčit voličstvo, že hoši normálně lžou a ani v nejmenším se tímto programem nehodlají řídit. 

Já dneska nahodím jeden bod programu, který je mi blízký díky mému zemědělskému zaměření.

Bukanýři v programu slibují, že prosadí omezení hnojiv a pesticidů. Tohle je totiž zrovna bod, kde jim fakt zcela a úplně věřím, že to udělají. 

Víte, já letos chodím kolem naprosto dojebaných lánů řepky. Rýhonosci a  krytonosci udělali svoje, zima nebyla nijak tuhá, osivo se nesmí mořit proti hmyzu a i když teď vzrostla výkupní cena, většina polí v mém okolí bude ztrátová. Říkat si můžeme co chceme, ale celé zemědělství je už skoro sto let nastaveno na to, že chemie má v pracovních postupech své místo. S chemií se počítá od začátku do konce. Strojový park počítá s chemií, uskladňování počítá s chemií a vlastně k té chemii neexistuje žádná skutečná alternativa. Tedy ano existuje - trojnásobně dražší pracovní postupy potřebující hodně lidské práce a třetinový výnos. 

A to je letos zatím ukázkový rok. Ani suchý, ani extrémně mokrý, ani extrémně studený, ani extrémně horký, bez invazí a bez epidemií rostlinných chorob.  Přesto si hmyz a roztoči udělali z řepky svůj stůl a nám lidem moc nenechají. 

Pokud se dál omezí přípravky, protože to hubí broučky a lidi nechtějí mít v jídle rezidua pesticidů, tak se to samozřejmě projeví především na koncové ceně v Kauflandu. Už teď jdou ceny jídla rapidně nahoru a jedním z důvodů je i to, že se myši nesmí hubit stutoxem, že se místo jednoho posřiku s účinností na měsíc musí jezdit víckrát s méně účinným postřikem. Méně hnojiv znamená menší výnos... všechno se to projevuje a tažení proti zemědělství je teprve na začátku... 

Jistě, můžeme si říci, že to za to stojí. Méně pesticidů v jídle nám stojí za zdražení mouky. Stojí nám to za nižší výnosy, stojí nám to za vyšší pracnost. V ceně jídla jsme ochotni tohle všechno zaplatit. 

Ale... viděli jste někdy, jak to vypadá v Africe, když přiletí kobylky? Jak sežerou úplně všechno a pak začne hladomor? Myslíte, že by byl problém ty kobylky pozabíjet nějakým pesticidem? Jasně že ne. Stačil by jeden český Čmelák s plnou nádrží a bylo by po problému a africké dětičky by nemusely umírat hladem. Ale... pesticidy tam nejsou k dispozici. Ani to letadlo. Proto kobylky vyhrají a vyhrají velmi rychle. 

Pochybuju, že by kdokoliv ve svém svatém tažení proti zemědělské chemii počítal třeba s tím, že i u nás se mohou objevit takové "kobylky". Jen budou vypadat jinak. Třeba jako velké přemnožení myší. Velké přemnožení brouků kvůli vhodným podmínkám na podzim a v zimě. Myslím, že díky loňským a letošním dešťům si už každý dovede představit zcela mokré žně, kdy šest týdnů procébrá a všechno prostě začne masově plesnivět.  Zralé obilí podroste a nepůjde s tím nic udělat.  Nebo místo suchého jara bude jaro mokré, které z půdy vyplaví všechny živiny a půda na tom bude podobně jako v tropech. Pšenice poroste, ale nebude mít k dispozici žádný dusík. 

A tak se mám může stát to, co jsme teď zažívali na vlastní kůži s koronavirem - přišlo něco nového na co jsme nebyli připraveni. A trvalo skoro rok, než se testování stalo samozřejmým a běžným. Trvalo rok, než jsme se naučili nově organizovat práci v nemocnicích. Neměli jsme zásoby a vybavení nespadlo z nebe. Muselo se to nejprve vyrobit a ta výroba trvala dlouho, protože neexistují rezervní kapacity. Aby se mohly vyrobit roušky, zpravidla se musela vyrobit i továrna na ně. V rekordním čase byly vyvinuty vakcíny, ale výrobní kapacity se teď teprve staví. Ale to šlo "jen" o lidi... ti počkají. 

Ovšem úroda, ta nepočká. Myslím, že i dneska už bychom skutečně měli velký problém, kdyby se na začátku července zatáhlo a šest týdnů se nás drželo špatné počasí. Ono se totiž málokdy umírá na sucho. Mnohem víc  se umírá na mokro. Kdyby najednou nebylo vyhnutí a muselo se vjet do polí a postříkat to proti plísni obilné a potřebovali bychom postřik na všech těch 6 milionů hektarů.... no nevím nevím jak bychom to zvládli.  

Příroda umí být hnusně rychlá. Stačí čtrnáct dní otálení a z úrody by nemuselo být vůbec nic. Takhle nějak začal irský hladomor. Také jim to všechno sežrala plíseň.  To samé by uměly i myšky, umí to leckterý druh brouka, umí to plísně, roztoči, svilušky, houby... ba i ty kobylky by sem uměly doletět... Podívejte, co dokázal kůrovec. 

Já sám říkám., že co se dá udělat motykou, má se dělat motykou a ne chemií. Když ošetřuju vinohrad, skutečně obnažím každý hrozen a rukama kolem vytrhám listí, aby k hroznu mohlo slunce a vzduch. Proti vosám věším nádobky. Ale když proprší září, musím dát postřik, jinak mám po úrodě a přijdu o ní během týdne. Hladce. 

Ano, potřebujeme aby se oralo, aby se dával hnůj, aby se do půdy vrátila organická hmota. Ale také potřebujeme zálohu, kdyby přišlo to hodně mokré jaro. Pak je zapotřebí přihnojit uměle, protože jinak z toho nic nebude. A nemůžeme čekat, až nám z Číny dovezou hnojivo. To už bude pozdě. Nemůžeme čekat, až nám z Ruska pošlou nějaký fungicid na plísně, protože než dojede, bude už dávno po úrodě. Tady žádné just in time neexistuje. Každý zemědělec to musí mít na skladě a použít, když nebude vyhnutí. Nikdo nesežene dostatek lidí na vybírání mandelinek.  

Pokud se bude pokračovat v tažení proti agrochemii v podobném duchu jako doposud, povede se nám to samé co s kůrovcem. V zájmu přírody jsme už přišli o lesy. Také stejně snadno můžeme v zájmu přírody a zdraví jednou přijít o úrodu. Pic ho, postačí čtrnáct dní a nebude ani ň. A protože v tomto tažení nejsme sami, jednoho dne můžeme zjistit že od Lisabonu po Užhorod se nic nesklidilo. Pokud bychom o úrodu přišli jen u nás, tož dovezeme... ale kdyby potřebovala dovézt celá Evropa, hádejte kdy bychom přišli na řadu? Můžete se podívat, jak to bylo s distribucí roušek, testů a vakcín... přesně stejně by to dopadlo i s chlebem. 

Umělá hnojiva a agrochemie zařídily, že u nás  i v těch nejsušších posledních letech poklesl výnos pšenice o 5%. A v úrodných letech vzrostl o 10%. To je malý výkyv. Je to proto, že umíme té rostlině saturovat přírodní procesy a doplnit to, co se jí nedostává od pánaboha. Pokud to přestaneme dělat, budeme mít tu a tam také vysoké výnosy, ale budou roky, kdy propady budou klidně i o 50%. 

Jak to pak budeme řešit? Rozpočítáme se, kdo najíst dostane a kdo ne? Nebo po vzoru koronaviru budeme půl roku tvrdit, že se nic neděje a že lidi umřeli s podvýživou a ne na podvýživu? Budeme tvrdit, že se nic nestalo, že jde jen o spiknutí, že ve skutečnosti je všeho dost? Budeme tvrdit, že se hladu dělá jen nemístě velká reklama ve sdělovacích prostředcích? 

Nebo sice zakážeme pesticidy a hnojiva, ale ponecháme si výrobní kapacitu, ponecháme si chemičky a ponecháme si vyškolené lidi, co to umějí? Aby pak rychle namíchali, kdyby náhodou příroda zatrojčila? Státní hmotné rezervy budou mít někde cisternu s fungicidy a pesticidy? Budeme mít dost traktorů, aby mohli jezdit dvakrát až třikrát víc než teď? Moc tomu nevěřím, když už nám teď  Milan V. tvrdí, že nás spasí elektrická auta. Platí to i pro elektrické traktory? Víte kolik se i dneska spálí nafty na zorání jednoho hektaru? Víte kolik baterií z Tesly by to muselo pohánět? 

Vždycky, když někdo mluví o tom, že by se měly zakázat ty jedy v zemědělství, varuju ho, aby si dával pozor na jazyk. Mohlo by se mu to totiž vyplnit. 

Odkaz na článek zde

11.05.2021 11:21

Nebylo zrovna na výběr - Vidlák, vidlakovykydy.cz

Nebylo zrovna na výběr

So, 08. 05. 2021, 00:00

Autor: Vidlák
www.vidlakovyky.cz

Štítky: Protektorát, Druhá světová válka, Osvobození

Odkaz na článek zde

Dnes máme opět to výročí, které se v posledních letech moc nehodí. Máme přece hentu prozápadní orientaci... a 70% našeho průmyslu je napojeno na Německo. A naši západní bratři nám kážou plivat na východ a moc nezdůrazňují, že to stejně nerozlišují a že jsme pro ně stejný póvl jako Rusové. A tak nám tu vznikly i příslušné ústavy, které narovnávají dějiny, ba dokonce i BISka má obavy z učení proruského narativu v učebnicích a vyrojilo se mnoho vykladačů dějin, kteří podpořeni správnými granty ukazují všechna válečná negativa výhradně na straně SSSR a všechna válečná pozitiva výhradně na straně protektorátu. 

Smůla dnešních vykladačů dějin je ovšem v tom, že za osvobození naší vlasti zaplatilo životem 140 tisíc "Rusáků" a skoro žádný Američan. Smůla dnešních vykladačů je v tom, že jsme byli osvobozeni od jha, které nás mělo vyhladit. Zcela a absolutně. Náš německý pán nás chtěl pracovně vyzužitkovat do mrtě a pak se s námi vypořádat podle již vyzkoušených vzorů z Draslovky Kolín. Smůla dnešních vykladčů dějin je v tom, že celé naše dějiny po roce 1945 jsou z tohoto hlediska jednoduché a křišťálově průhledné. V roce 1945 jsme byli osvobozeni od vyhlazení. Tečka. 

Další smůla dnešních vykladačů je v tom, že jsme se sice našemu osvobození snažili pomoci, ale ve skutečnosti jsme pomohli asi tolik, jako myška v té pohádce o řepě. Osvobozování naší vlasti stálo hodně české krve a hodně českých životů. Nevykašlali jsme se na to. Ale je nepopiratelnou skutečností, že bez těch dalších sto čtyřiceti tisíc životů jiných mladých kluků z ruských stepí, bychom si neosvobodili ani ždibec a bez krve milionu ruských kluků by Patton musel projevit sakra genialitu, kdyby se měl probíjet do Německa a v cestě by mu stálo těch 80% německých vojsk, které se na východě staraly, aby Rusové padli za svou vlast. 

Ono se to dá okecávat celkem libovolně, ale ve skutečnosti jsou to strašně jednoduché počty a snadný výběr. Naši předci byli nuceni žít pod pánem, který měl připravené likvidační plány, měl vymyšlené postupy, měl na to i technická řešení a jen ho zdržela poněkud náročná válka a tak bylo zapotřebí chvíli počkat. Podlidi museli dělat v továrnách. Ale... osud byl jasně daný. Až podlidi dodělají svou práci, budou zlikvidováni. A podlidi neměli žádnou možnost na tomto osudu něco změnit. Podlidi zůstali podlidmi i když uměli německy. Zůstali podlidi i když kolaborovali a udávali. Zůstali podlidi i když byli chytří, vzdělaní, i když měli zlaté ruce. Podlidi mohli jedině zůstat podlidmi. Rasové zákony nic jiného nepřipouštěly. 

A pak tu byl druhý osud. Mít nové pány, kteří si při osvobozování znásilní nějaké holky, ukradnou nějaké vysavače, jízdní kola, budou se místy chovat neurvale - prostě budou to normální soldáti, co čtyři roky nasazují krky. Budou tu rabovat pod hrozbou trestu smrti. Některé za to i popraví, jiným to projde. Prostě válka... 

Kromě vyhlazení jsme měli jen možnost mít nové pány, co budou chtít změnit strukturu ekonomiky, co zasáhnou do vlastnických vztahů, co tu nastolí svůj dělnicko rolnický režim, kteří budou vystupovat proti bohatým, budou vystupovat proti intelektuálům, tu a tam někoho oběsí vlastně bezdůvodně, tu a tam někoho zavřou do Jáchymova... 

Ale... Češi pro ně nebyli podlidi. Češi se museli přizpůsobit, držet hubu a krok, ale.... mohli žít. Nebyli určeni k celonárodní likvidaci. K likvidaci jsou určeni ti, kdo nepochopili nové pořádky a vystupují proti nim. Ale ostatní... ti mohou žít. Ne v ráji. Ale mohou žít. Kapitalističtí synkové se mohou zříct svých tatíků, mohou vstoupit do strany a udělat komunistickou kariéru. Farářští synkové mohou ve škole recitovat poemu Stalin... a dostanou posudek na studia. Kulacké dcerky mohou vstoupit do Pionýra, angažovat se... a tu a tam jet na dovolenou v Jugošce. Tisíce, desetitisíce lidí to tak udělali...

A ti ostatní, pokud byli ticho a nedělali bordel, tak si jezdili na chalupy a co roce 89 měli čím cinkat. Ty klíče byly od domů, bytů, aut, chatiček, motorek... 

Ve skutečnosti dějiny nabízely jen dvě cesty. Chcípnout pod Hitlerem a nebo žít pod Stalinem. A pro každého, kdo si zkusil pobyt v koncentráku, kdo věděl, jak na tom z hlediska nacistické ideologie je, tak ten měl svůj výběr strašně snadný. Češi měli za protektorátu jediný úkol - uvolnit prostor.  Za SSSR už měli za úkol chcípnout "jen" ti, co nepochopili situaci. Z nacistického osudu se nedalo vykoupit žádným podpisem anticharty, podpisem poučení z krizového vývoje ani udáním spolustudenta, že není dost nadšeným komunistou. Nedalo se dělat nic, protože jsme pro nácky nebyli lidi. 

O těchto cestách se nerozhodlo v Praze. Češi na tomto rozhodování neměli od začátku žádnou účast. Celá ta zasraná válka začala rozhodováním o nás bez nás a také rozhodováním o nás bez nás skončila. My jsme neměli co kecat ani do Mnichovské zrady ani do Jaltské konference.


Vždycky když někdo dává rovnítko mezi nacismus a komunismus, tak mu říkám tohle - Pro Stalina náš národ nebyl určen k vyvraždění ani k přesídlení, pro Hitlera ano. Pro Stalina jsme nebyli určeni k otrocké práci, nezavřel nám vysoké školy. Hitler ano.  Stalin chtěl, abychom byli ruští bratři, abychom milovali Moskvu, abychom milovali komunismus. Hitlerovi to bylo úplně jedno. Ten chtěl, abychom pracovali a pak zdechli. 

Tohle z dějin nevymaže ani deset Berndtů Possetů, ani dvacet Herrmanů, ani sto ústavů pro dokumentaci totalitních režimů. Tohle z dějin nevymažou ani všechny hříchy, kterých se u nás Sovětský svaz dopustil. A že jich nebylo málo. Nacistické Německo totiž nebylo nějaký tuctový okupant. Nacistické německo nebylo tuctovou velmocí, která si jela svojí velkou politiku bez ohledu na ty malé. Nacistická ideologie nebyla tuctovou ideologií, která touží lidi získat na svojí stranu a vzbudit v nich lásku k sobě. Všechny excesy, kterých se tady dopustili stalinovi pohůnci a jejich čeští poskoci totiž nejsou dost velké na osud, který nám naplánoval Hitler a jeho kamarádi. 

Tuctové okupanty jsme měli až po Hitlerovi a máme je i teď. I když.... v poslední době mám pocit, že už zase vzniká učení podle kterého jsou někteří určeni k podřadnosti a nemohou se z toho nijak vykoupit. Koneckonců i ti muslimové vás nechají žít, když přijmete Islám. Máte možnost, jak přežít. Nenutím nikoho, aby takovou možnost přijal, ale u nácků vůbec neexistovala. Nemohli jste odříkat přísahu a stát se tak árijcem. 

Neposlouchám dnešní nářky nad tím, že jsme v roce 48 mohli něco udělat jinak. Nebo že jsme mohli něco udělat jinak v 68. Že stačilo je trochu a mohli jsme být jako západní Německo. Ne nemohli jsme být nic jiného než co jsme. Neměli jsme na výběr. Neexistovaly jiné síly ke kterým jsme se mohli přidat a naše dějiny mohly ubíhat jinudy. Mohli jsme tenkrát udělat jedinou věc a tu jsme také udělali. Vítali jsme Rudou armádu jako osvoboditele. Protože to bylo mnohem lepší, než si přát pokračování Protektorátu. Žádné jiné možnosti jsme na výběr neměli. Kde bude demarkační linie, na to se nás nikdo neptal.

Ani tenkrát ani teď jsme nežili jak jsme chtěli. Svět se netočí kolem České republiky.  Ale žili jsme a žijeme alespoň tak, jak to jde. A mezi námi... na to v jakém prostoru žijeme a co se na nás tlačí, neděláme to úplně špatně. 

Odkaz na článek zde

04.05.2021 12:37

Kniha Rej masek - Karel Nedbálek, Naděžda Malinová

Kniha určitě velmi zaujme čtenáře moderovaným komentářem k myšlenkovému odkazu Doc. Ing. Františka Čuby, CSc. (*23.1. 1936 - +28.6. 2019), který měl podobu nikdy nezveřejněných "Úvah" (2018-19) nad tématy zemědělství, ekonomiky, školství, justice a dalších, v souhrnu 13 oborů. K jednotlivým oborům je provedena vždy základní analýza, jsou pojmenovány vždy největší problémy a vždy je navrženo efektivní řešení. Kniha je vhodná jak pro ekonomy, zemědělce, pedagogy, řídící pracovníky všech úrovní, zdravotníky, politiky, ale i podnikatele všech oborů, všechny vlastence a aktivní občany ČR. Zejména však kniha zaujme a potěší všechny, kteří osobně či jen zprostředkovaně znali (a obdivovali) osobnost a dílo jednoho z nejinspirativnějších československých podnikatalů z posledních 50 let - pana Doc. Ing. Františka Čubu, CSc. 

Počet stran:    210
Rozměry:        14,5 x 21 cm
ISBN:              978-80-270-9202-4
Rok vydání:     2021     

Cena knihy: 286 Kč

Knihu také můžete zakoupit:

AGROSCIENCE spol. s r.o.
Chrášťany 175, 270 01 Kněževes

e-mail: agroscience@seznam.cz

Tel.: 606 850 755

 

Zemědělská společnost Chrášťany s.r.o.
Chrášťany 172, 270 01
e-mail: zschrastany@seznam.cz
Tel.: 313 582 308

    od 8:00 - 15:30

 

Níže přinášíme ukázky z knihy:

24.04.2021 20:36

Které evropské země používají nejvíce pesticidů? -

Které evropské země používají nejvíce pesticidů? 

 

Autor: VSa
Argument, 24.4. 2021

Odkaz na článek zde

 

V rámci Evropy můžeme sledovat velké rozdíly mezi zeměmi ve spotřebě pesticidů. Ke snížení jejich používání mohou přispět zemědělské roboty.

Svou „Zelenou dohodou“ si EU klade za cíl snížit používání pesticidů v evropském zemědělství na polovinu do roku 2030. Francie je v současné době jedním ze tří největších evropských spotřebitelů pesticidů spolu se Španělskem a Itálií. Číslo samozřejmě korelovalo s velikostí zemědělské oblasti, přičemž Francie byla největší v Evropské unii před Španělskem.

Podíváme-li se na spotřebu pesticidů ve srovnání s obdělávanou oblastí, Francie je nad evropským průměrem, není však součástí prvních tří největších uživatelů. Podle Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) spotřebovalo francouzské zemědělství v roce 2018 4,3 kilogramu pesticidů na hektar obdělávané půdy (proti 3,1 kg v EU). Jak ukazuje infografika, údaje se pohybují od více než 8 kilogramů na hektar v Nizozemsku, na Kypru a v Belgii až po méně než jeden kilogram na hektar ve Skandinávii a pobaltských státech.

Povaha a množství použitých pesticidů se velmi liší v závislosti na druhu plodiny, a proto můžeme pozorovat velké rozdíly mezi zeměmi. Malé státy, které mají rozvinuté velmi specializované zemědělství s intenzivními plodinami (jako jsou brambory, řepa nebo dokonce vinařství), mají sklon dosahovat nejvyšších hodnot.


Spotřeba pesticidů v kilogramech na hektar obdělávané půdy v roce 2018.
Zdroj: Statista

 

Odkaz na článek zde

23.04.2021 08:15

David Martínek: Proč je ochrana domácího zemědělství životně důležitá - Petr Hampl

David Martínek: Proč je ochrana domácího zemědělství životně důležitá

 

“Díky skvělé spolupráci demokratické opozice ve Sněmovně a Senátu, kde máme většinu, jsme právě definitivně zamítli kvóty na české potraviny. Ty měly omezit Čechům výběr potravin ze zahraničí a tento absurdní socialistický experiment tak naštěstí ani nezačne.”

Citace, Pekarová, TOP09, duben 2021

Dovedu pochopit, že každá země má lidi, kteří své vlastní zemi systematicky škodí.  Problémem je, když tito lidé fungují v parlamentu. Pak dokáží poškodit vcelku rozumný směr, kterým je například podpora a ochrana domácího zemědělství.

Proč je ochrana domácího zemědělství tak důležitá?

Pokud se stát nedokáže postarat o ochranu domácí zemědělské produkce, obvykle se stane to, co u nás po roce 1989. Místní domácí zemědělské podniky se dostanou do přímé a nelimitované konkurence s globálními producenty. Globální producenti při vstupu na nově otevřený trh pochopitelně uvolní superlevné a dotované potraviny, zeleninu, maso. (Např. Kaufland, jablka v cenách r. 1998 – 5 korun/ kg.)

Postupně začnou likvidovat farmy, zemědělské statky,
chovatelské farmy a provozy. 

Jejich produkci pohotově nahradí velcí globální výrobci a řetězce.

Lokální zemědělci a místní podniky pod cenovým tlakem (a také tehdejší zastaralosti provozů, nižší produktivitě, změněným podmínkám trhů) nedokáží obvykle účinně konkurovat. Postupně začnou likvidovat farmy, zemědělské statky, chovatelské farmy a provozy. Jejich produkci pohotově nahradí velcí globální výrobci a řetězce.  Domácí produkci nakonec nahradí dovozy.

Je štěstím, když se místní produkce dokáže takovému postupu bránit. A například vzniknou místní domácí sítě, firmy, nebo i dejme tomu české koncerny, které jsou schopny v konkurenci obstát. A které v zemi i platí daně.

Nicméně, u nás, samozřejmě tuhle logiku věci pomíjíme. Po čase, když převažují dovozy, lidé si situaci uvědomí a začíná volání po “obnově”. To už zde také proběhlo. Ale vzhledem k dotované ceně, podmínkám produkce a distribuce, kterými funguje globalizovaný trh, je velmi složité domácí provozy obnovovat a obnovit.  Navíc lidé už změnili návyky a stali se na řetězcích plně závislí. Takto, v kostce řečeno, proběhla tržní transformace zemědělství po revoluci.

Pokračování je jednoduché. V okamžiku, kdy domácí a lokální konkurenti zmizí, nebo jsou v celkovém objemu malí a slabí, ceny začnou opět růst.
Nastane i diference v kvalitě. Zatímco v domácích podmínkách producentů, např. Španělska, Itálie nebo Francie jsou standardem vysoce kvalitní potraviny, zelenina i maso, pro vzdálené distribuční trhy, jakým je dálněvýchodní Česko, je určena produkce, kterou by zmíněný Španěl, Francouz, Ital nebo Holanďan nevzal do úst. Kdo nevěří, nechť si najde lokaci El Ejido ve Španělsku, kde se vyrábí zelenina, kterou nakupujete v marketech.

V okamžiku, kdy domácí a lokální konkurenti zmizí,
nebo jsou v celkovém objemu malí a slabí, ceny začnou opět růst.
Nastane i diference v kvalitě.

Tady se argumentuje tím, že ochrana domácího trhu je socialistický přežitek. No, bohužel, není tomu tak. Kdyby tomu tak bylo, jak Francie, tak Německo, Nizozemí, ale i další státy EU by tak tvrdě a nesmlouvavě nehájily vlastní zemědělství. Pravdou také je, že politici v těchto zemích by si něco podobného, jako předvádí TOP09, nedovolili. Například ve Francii, v okamžiku, kdy se sáhne na zemědělce, vyrážejí traktory s vlečkami hnoje a farmáři stávkují; politici před tlakem domácích farmářů obvykle couvnou. Protože je velmi razantní a nevybíravý.

Výsledkem je dnešní struktura dotací do zemědělství EU. Země, kde se farmáři v minulosti tvrdě bránili, v praxi dnes pobírají největší dotace. U nás je to jinak. Domácí trhy nikdo nehájil. A když se o to pokusíme teď, výsledek je jaký je. Tady si paní poslankyně navíc klidně vyvěsí slogan, že zamítli kvóty na domácí potraviny. A nic neděje.

Já bych vcelku uvítal, kdyby se rozjely traktory s vlečkami a příslušným poslancům by se zemědělci odměnili po zásluze. Zaházel bych těm lidem kancly hnojem. Hnůj ke hnoji. Ve stylu nejlepších evropských zemědělských tradic. A možná by se měli přidat i čeští výrobci potravin.

Já bych vcelku uvítal, kdyby se rozjely traktory s vlečkami
a příslušným poslancům by se zemědělci odměnili po zásluze.

Dál. Zemědělské dotace tvoří 38% z rozpočtu Evropské unie. Vyjádřeno sumou, jde o částku 41 miliard Euro (cca 1 bilion Kč) každý rok. Mezi největší příjemce patří Francie, Německo, Nizozemí, Španělsko, Polsko. My jsme někde ve zadní části tabulky, v procentech podílu. U nás se z celé zemědělské agendy veřejně řeší samozřejmě, jak jinak, Babiš, řepka a dotace Agrofertu.

To podstatné se k uším lidí nedostane. Nemá smysl donekonečna hořekovat nad faktem, že dnes jíme druhořadé potraviny. Že potraviny, zelenina, maso i výrobky z potravin cestují tisíce kilometrů. Namísto toho, aby byly vyrobeny a spotřebovány v místě vzniku. Že cestující zelenina během přepravy a skladování hnije a je běžné, že se během distribuce vyřadí až 46% z celkového sklizeného objemu.  Žijeme v globálním kapitalismu.

U regálů marketů nad tím patrně většina lidí nepřemýšlí. Řeší jen cenu. A ta, jak všichni dobře pozorují, průběžně roste. S velkou pravděpodobností budeme i v budoucnu spotřebovávat drahé potraviny, vyráběné v lokacích, vzdálených tisíce kilometrů, chemizované a speciálně šlechtěné, ze široké diverzity plodin a typů budeme používat výhradně jen superodolné plodiny, které vydrží metody intenzivního zemědělství, chemizaci, transport, skladování a distribuci. Za souběžného dotování EU. Namísto toho, abychom pěstovali tady doma.

Co se dá dělat? Přemýšlet nad tím, komu vlastně dáváte hlas. Pro příznivce té jalové paní: Možná to netušíte, ale existuje prakticky přímá úměra mezi tím, co vás zastupuje v parlamentu a tím, co nakonec nakupujete v regálech marketů.  Existuje i relace mezi tím, co si v globálním marketu nakoupíte a doma spotřebujete a tím, jak jste na tom se zdravím.Za druhé. Možná, když už máme politiky, jaké máme, by bylo snad i dobře přímo podporovat ty, kteří se o domácí zemědělskou produkci tady v Česku snaží.

Existuje prakticky přímá úměra mezi tím co vás zastupuje
v parlamentu a tím, co nakonec
nakupujete v regálech marketů

Pod článkem dávám seznam a linky na české farmáře a zemědělské podniky, kteří pěstují doma v Česku. Možná každá jedna bedýnka od domácího farmáře nebo zemědělského podniku by mohla přispět k tomu, abychom tady postupně obnovili české, lokální a dodejme normálně fungující a prosperující zemědělské a faremní provozy.

A časem i samozásobitelnost v přijatelných cenových relacích u potravin, u kterých je to možné. Dobrou cesta je podpora a ochrana domácího farmáře, domácího zemědělství a domácích výrobců. Až teprve v druhé řadě stojí globalizovaný obchod, který má pouze doplnit to, co si na vlastním trhu nedokážeme rentabilně a efektivně vypěstovat a následně sami vyrobit.

Odkaz na článek zde

 

22.04.2021 08:55

Potravinová soběstačnost pod palbou zahraničních zájmů - Argument, Ilona Švihlíková

Potravinová soběstačnost pod palbou zahraničních zájmů

 

Ilona Švihlíková

Argument, 15.4.2021 

 

Odkaz na článek zde

 

Ekonomka Ilona Švihlíková ukazuje, proč českým politikům vadí potravinová soběstačnost a co vlastně tento pojem opravdu znamená.

Jak se dalo očekávat, zákon podporující zastoupení českých potravin v zahraničních řetězcích neprošel. Z projevů opozičních poslanců kromě naprosté neznalosti problematiky, čišela skutečná, ryzí nenávist vůči této zemi. Kampaň Prouzy a spol. směřující na strašení zdražením potravin byla očividně úspěšná, zahraniční zájmy si u nás rozvracet nedáme!

Pojďme se nejprve podívat na to, co vlastně ta potravinová soběstačnost, k níž měl navrhovaný a destruktivně arogantním Senátem smetený zákon přispět. Míru ignorance tématu zesiluje to, kolik „ekonomů“ se domnívá, že potravinová soběstačnost znamená automaticky autarkii, tedy uzavřenou ekonomiku, která nic nevyveze, nic nedoveze, což by vedlo k tragédii, že by se nedala koupit avokáda.

Klasická definice říká, že potravinová soběstačnost ukazuje na rozsah, v němž může země uspokojit své potravinové potřeby z domácí produkce. FAO čili Organizace pro výživu a zemědělství přitom bere v úvahu mezinárodní obchod a pracuje s tzv. „self-sufficiency ratio“ (míra soběstačnosti), přičemž vzoreček vypadá stručně takto:

výroba x 100/ (výroba + import – export)

Již základní definice autoritativní instituce, jakou FAO je, tedy ukazuje, že autarkní úvahy jsou zcela mylné. Tento princip lze použít i u jednotlivých plodin.

 

Obrázek dle FAO

Potravinová soběstačnost tedy není spojena se zcela uzavřenou ekonomikou. Neznamená, že země s potravinami neobchoduje. Koncept není zdaleka tak černobílý, jak tvrdí jeho kritici, kteří ho vlastně staví na bázi ekonomické úvah („racionálně“ dovezu potravinu) X politické úvahy (a zastánci koncepce potravinové soběstačnosti budou okamžitě označeni za odporné nacionalisty, kteří odmítají blaho ze Španělska dovezených rajčat).

Kritici také často zaměňují cíl a nástroje, jak toho cíle dosáhnout – což je právě v souvislosti s návrhem zákona (jakkoliv byl nedokonalý) klíčové. Pro pořádek ještě uveďme, že potravinová bezpečnost je jiný koncept, neboť se nekoncentruje na domácí trh (a proto tolik konvenuje liberálům).

Historický pohled nám objasní, že podpora konceptu potravinové soběstačnosti se odehrávala ve vlnách. Zatímco byl populární až do 70. let, od 80. let (nikoliv náhodou s růstem vlivu neoliberalismu) upadá v nemilost. Neoliberální politika je esenciálně o spoléhání se na „efektivní“ zahraniční trhy. Vznik WTO, Světové obchodní organizace, byl provázen velmi zajímavými názory na zemědělství, například byly zcela ignorovány asymetrie mezi zeměmi, zejména vysoké dotace tohoto sektoru vyspělými zeměmi. Tento problém se ovšem vrátil jako bumerang ve vyjednávání tzv. kola Dauhá, kde právě přístup na trhy v oblasti zemědělských komodit se stal jedním z témat, kvůli kterým se celá WTO ocitla v hluboké krizi.

Zájem o potravinovou soběstačnost byl oživen v souvislosti s potravinovou krizí 2007/2008, nyní kvůli pandemii opět zájem o koncept roste. Samozřejmě najdeme země, které se navzdory masivní kritice nikdy ideje potravinové soběstačnosti nevzdaly (Čína, Indie, Jižní Korea).

Odpůrci potravinové soběstačnosti jsou tedy povětšinou zastánci neoliberální globalizace. Globální potravinový systém je pro ně symbolem efektivity. Jenže, podobně jako u komplexních výrobních řetězců, i zde vidíme, co mohou napáchat faktory jako je omezení dopravy, obchodu, války nebo pandemie. Kritici potravinové soběstačnost rádi hovoří o „volném trhu“ (zde je opět vidět dobře vazba na neoliberální myšlení). Volné trhy u zemědělství jsou skutečně pozoruhodná konstrukce. Vyspělé země tento sektor vesměs masivně dotují (protože uznávají jeho specifičnost a strategický význam), v rámci EU samotné je patrné, do jaké míry je trhy oligopolizován (viz zpracování vepřového masa). Navíc je potřeba zdůraznit, že kromě evropského systému dotací, některé země poskytují národní dotace, které nejsou často na první pohled vidět – například zemědělci neplatí sociální pojištění atd. Volný trh je tedy v reálu naprostá fikce.

Povšimněte si také, že odpůrci potravinové soběstačnosti používají velmi silný slovník (nesmysl, cesta k hladomoru) a strašení (všechno zdraží!). Jejich pozice je taková, že už předem vylučuje jakoukoliv debatu – není divu, protože neoliberálové toto téma prostě chtějí shodit ze stolu. Realita indikuje, že se právě z jejich strany jedná o ideologické argumenty, za nimiž prostě stojí mocné zahraniční zájmy (v našem případně jak zahraničních řetězců, neboť jsme si na počátku 90. let nechali zničit a zahraničím převzít maloobchodní síť), tak i zahraničních výrobců.

Klíčová je odolnost potravinového systému jako celku, strategickým, bezpečnostním úvahám odpovídá cíl mít pokryté vlastní potřeby bez ohledu na externí okolnosti. Soběstačnost může tedy zvyšovat bezpečnost celého potravinového systému, jak právě pandemie a narušení výrobních řetězců dobře indikují. Soběstačnost, a to je potřeba zdůraznit pro další argumentaci, je o domácích kapacitách a jejich rozvoji. Klíčová je přidaná hodnota, a už jsme u problému, který se jak červená nit táhne celou českou ekonomikou.

Ti, kteří odmítají potravinovou soběstačnost, jsou ti stejní, kteří si tak libují v levné práci, v podřízeném nedůstojném postavení českých pracovníků vůči zahraničním korporacím.

Soběstačnost, respektive cesta k ní (neboli oslabení nesoběstačnosti), může demonstrovat, že decentralizovaný systém je odolnější, než je závislost na několika málo světových dodavatelích. Kromě toho soběstačnost má i své ekologické aspekty (omezení dopravy na velké vzdálenosti, konzumace místních potravin), zdravotních (konzumujeme to, co je pro nás přirozená součást stravy). Soběstačnost je součástí konceptu lokální ekonomiky (udržení lidí a zdrojů v lokalitě).

Pro mě osobně je soběstačnost a cesta k ní především vyjádřením odpovědnosti – vůči půdě, vůči krajině, vůči tradici (a chcete-li, i když to možná zní pateticky, vůči vlasti a vůči odkazu předků).

K soběstačnosti ale nevede jen cesta přes zákony (zejména pokud v cestě stojí permanentně škodící Senát). Soběstačnost umožňují výrobní metody, které nejsou závislé na externích faktorech, tedy nové způsoby zemědělství, jako třeba vertikální farmaření, nebo aquaponie.

Jistě jsou možné i obchodní restrikce (jako vidíme v Rusku, kterému uvalení sankcí a protisankcí pomohlo dosáhnout potravinové soběstačnosti). V rámci EU toto možné není. Jenže, jak už jsme v !Argumentu také psali, řada zemí disponuje „soft“ mechanismy, které dokáží dovoz zahraničního zboží pěkně znepříjemnit. Někteří zemědělci se mohou podělit o historky týkající se pokusu vyvézt jahody do Rakouska. Sháněli různá potvrzení tak dlouho, až museli nakonec jahody odvézt, protože by se zkazily. Ale oficiálně žádné překážky volného obchodu samozřejmě neexistují, že…

K dalším možnostem patří podpora spotřebitele (jeho informovanost, přehledné a transparentní značení výrobků). Tato podpora ale má své meze. Spotřebitelé, vzhledem k deformacím daným dotacemi, bohužel vůbec nemají tušení, jaká je reálná cena potravin (a čím dál menší ponětí, jak potraviny vlastně „vznikají“). V zemi, která navíc i vinou vládních politik směřuje znovu ke mzdové divergenci, stále hraje velkou roli cena – extrémně velká ve srovnání se zeměmi vyspělejšími.

Osobně si myslím, že je potřeba se podívat na politiku řetězců. Zemědělec je totiž „zcela na konci“ výrobního řetězce, a tak v nejslabší pozici. Nemylme se, farmářské trhy jsou roztomilá věc, ale je to malý doplněk, který pozici zahraničních řetězců nijak neohrožuje. Podobně je to s prodejem ze dvora dalšími formami. Pro městského liberála je takový trh na Náplavce sice „cool“, jenže ekonomický dopad je naprosto minimální. Je tedy potřeba prozkoumat politiku řetězců, jejich praktiky vůči zemědělcům. Je to snad v pořádku, když vykupují brambory za 2,50 Kč za kilo a prodávají za 20 Kč?

Jako makroekonom samozřejmě ideální řešení vidím ve vytvoření „kontrastruktury“ proti řetězcům. Neboli vytvoření národního řetězce, ideálně na družstevní bázi, který by pokrýval zpracování až k odbytu.

Kdo je proti soběstačnosti, víme. Politici odkryli karty možná více než by jim samotným bylo milé a ukázali, komu jsou loajální.

Zastánců potravinové soběstačnosti není málo, a dopady pandemie jejich argumentům dodají další důraz. Téma takříkajíc leží na ulici, zvedne ho nějaká politická síla? Nebo to bude muset jít, jako tak často v této zemi, zdola?

Čtenářům doporučujeme záznam z konference o potravinové soběstačnosti, který najdou zde.

Odkaz na článek zde

19.03.2021 13:08

Liga pro zdravé české potraviny: Pokud se novela zákona o potravinách neschválí, bude opravdu zle

Liga pro zdravé české potraviny: Pokud se novela zákona o potravinách neschválí, bude opravdu zle

19.03.2021 9:30

ROZHOVOR „Co bude s českým spotřebitelem, zemědělskou výrobou a životním prostředím, pokud nebude schválený v plném rozsahu pozměňovací návrh zákona o potravinách?” ptá se agrárník Zdeněk Jandejsek a nastiňuje možný budoucí scénář.

 

Negativně se vyjadřujete vůči vystupování některých představitelů naší republiky. Co konkrétně vám vadí?

Současné vystupování Tomáše Prouzy, Stanislava Polčáka a dalších přisluhovačů zahraničního kapitálu a těch, kteří usilují o maximální závislost našeho státu na starých zemích Evropské unie a o vytvoření koloniálního státu z České republiky, mystifikují naše obyvatelstvo o negativních důsledcích při schválení zákona o potravinách, konkrétně podílu českých potravin na pultech maloobchodního prodeje v prodejnách s podlahovou plochou nad 400 m2.

To, že tato povinnost prodávat české základní potraviny na domácích pultech v objemu 55 procent v roce 2022 je nerealizovatelná, nekontrolovatelná a dojde k poškození českých spotřebitelů a je porušením pravidel jednotného vnitřního trhu EU, je záměrná lež, která poškozuje české zájmy. 

Tato povinnost je realizovatelná i kontrolovatelná, jelikož jde o 131 položek základních potravin, jako jsou různé druhy domácí zeleniny, ovoce, brambor a výrobků z nich, pak jde o všechny druhy masa (s výjimkou rybího masa) a doma vyráběné výrobky z nich. Každý druh zboží má svou skladovou položku při běžné evidenci. Kontrola bude jedenkrát za rok po účetním ukončení roku, kde se u všech 131 položek udělá hmotnostní součet a spočítá se procento českých potravin, to jest v Česku vyrobených z české suroviny. Neznamená to, že 55 procent českých potravin musí být u každé položky, ale jde o průměr. Například vepřové maso bude třeba jen 40 procent a mléko například 80 procent tak, že není třeba strašit výpadkem zboží na pultech a nedostatkem sortimentu. Nejde o nic jiného než o to, aby maloobchodní prodej, který je v rukách těch států, které likvidují naše zemědělství a potravinářský průmysl, požadoval výrobky vyrobené v Česku. 

Není důvod dál likvidovat české výrobce, přestože vyrábějí pod jednou z nejvyšších kontrol v Evropě a zboží se dodává ze vzdálenosti desítek kilometrů, dává se přednost dováženému zboží. Český výrobce pak musí zboží vyvážet za hranice za nevýhodné ceny. 

Lži o porušení pravidel jednotného trhu EU jsou směšné. EU porušuje jednotný trh EU již třicet let. Po vstupu do EU k nám jiné státy navážely zboží za dumpingové ceny a po vstupu do EU byly nastavené nejednotné podmínky v podporách starých a nových zemí a systematicky likvidovaly náš trh s potravinami. 

To mohli řešit pan Prouza jako náměstek ministra financí pro finanční služby, Evropskou unii a mezinárodní vztahy (2004–2006) nebo jako státní tajemník pro evropské záležitosti při Úřadu vlády ČR (2014–2016) i pan Polčák jako europoslanec v čele opozice již šestnáct let. Místo aby řešili porušování přístupové smlouvy ve vztahu k Česku, řeší zájmy zahraničních investorů k ovládnutí zemědělství a potravinářství tak, jak tomu bylo v průmyslu. Nestačí, že jsme v převážné části průmyslu jen námezdní pracovní síla a veškeré zisky ve výši cca 500 miliard korun se odvezou každý rok z České republiky, vše směřuje k tomu, aby tak bylo i v zemědělství a potravinářském průmyslu. 

 

Jak by to tedy podle vás mělo vypadat?

Úkolem naší vlády, českého Parlamentu a Evropského parlamentu je hájit zájmy svých voličů a národní zájmy České republiky, pokud tomu tak nebude, staneme se brzy další zemí Německa.  

Co bude mít spotřebitel na pultech a za jaké ceny, pokud zákon nebude schválený Parlamentem (v průběhu dubna nadpolovičním počtem hlasů poslanců PSP ČR)? Bude postupně vytvářen tlak na snižování cen od zemědělců a zpracovatelů. Budou dále zvyšovány marže maloobchodních prodejců a výsledkem bude další snižování domácí výroby a další vyklízení trhu pro zahraniční producenty. Domácí podniky dále utlumí výrobu a soběstačnost i přes národní podpory se bude postupně snižovat. Výsledkem u komodit s nízkou soběstačností poroste cena dovozového zboží. Příkladem v posledních devíti měsících byla cena vepřového masa. Zemědělci museli prodávat vepřové maso za cenu 22–23 korun za kilo živé hmotnosti, přičemž běžná cena je 34 korun za kilo živé hmotnosti, to je pokles ceny o cca 34 procent, a o kolik klesly ceny vepřového? No o nic, statistika uvádí 0–2 procenta. Kde ty obrovské peníze, o které dostali zemědělci méně, jsou? Tak to bude pokračovat s dalším zbožím, jak nebude mít zboží konkurenční domácí nabídku ceny dováženého zboží, porostou velmi rychle. Příkladem jsou kromě uvedeného masa ceny ovoce a zeleniny, kde soběstačnost klesla na 25–30 procent. 

Lži pana Prouzy a jemu podobných, kde tvrdí pravý opak, jsou jen manipulace národem ve prospěch zahraničních dodavatelů. 

Zahraničnímu kapitálu nestačí ovládnutí většiny průmyslu a vývoz veškerých zisků do mateřských zemí, místo aby je u nás investoval, snaží se ovládnout i zemědělskou výrobu a ze zemědělců udělat jen námezdní pracovní sílu. Já se ptám: jaký vliv bude mít likvidace soběstačnosti a ovládnutí českého trhu s potravinami na životní prostředí u nás? Obrovský, dále se zhorší struktura pěstovaných plodin. Postupně se budou snižovat plochy, kde se pěstuje plodina zlepšující, jako jsou jetele, vojtěšky, zelenina, brambory, a uvolněná plocha bude k dispozici buď pro pěstování obilí či řepky, které se budou jako surovina vyvážet. Nebo dojde k dalšímu zatravňování půd, které nebudou mít žádný užitek, nebudou žádní konzumenti trav a plochy budou jen mulčovány a postupně budou snižovat úrodnost půdy, nebude vzduch ani život (brouci, červi, žížaly…), a půda po letech tak nebude zadržovat vodu a bude narušen potravinový řetězec. Co budou konzumovat ptáci? Naši předci po staletí půdu zúrodňovali, protože je bohatstvím každého národa a my budeme její úrodnost a obrovské přínosy pro lidstvo likvidovat? 

 

Co se podle vás stane, pokud novela nebude schválena?

O domácí výrobky by přestal být zájem a postupně by se ztlumil  zpracovatelský průmysl, který by pak nenakupoval od zemědělců produkci. Částečně to probíhá již dnes například u brambor, kterých jsou plné sklady a nabízejí se za dvě koruny plus balení za jeden kilogram a místo prodeje se z venku brambory nakupují a prodávají za 15 až 24 korun za kilogram, stejně je tomu u vepřového, nabízí se za 37 korun za kilogram v půlkách a vozí se ze Spolkové republiky Německo, Belgie a Španělska. Na naši produkci se pak hledá zákazník na Slovensku, Maďarsku a podobně. Pokud nebude nastavené povinné procento prodávaných českých potravin v maloobchodě nad 400 m2 prodejní plochy, bude pokračovat snižování domácích potravin na pultech a budou likvidováni jak zpracovatelé, tak zemědělská výroba. Dojde ke snižování zaměstnanosti a současně ke snižování ekonomicky činných obyvatel na venkově. Bude docházet k razantnímu snižování produkce a hlavně s vyšší přidanou hodnotou, to je pokles živočišné výroby. Pokud nedojde k poklesu v rostlinné výrobě, bude se vyvážet většina vyprodukovaného obilí s minimální přidanou hodnotou, a bude se zvyšovat záporné saldo zahraničního obchodu se zemědělskými a potravinářskými komoditami a dojde k útlumu zpracovatelských kapacit, kde se bude uvolňovat pracovní síla. A změní se také postavení Česka v Evropské unii. Česko se stane postupně velmi nebezpečně závislou zemí na potravinách, přestože podmínky k výrobě základních potravin jsou velmi dobré a úroveň pěstování, chovu i zpracování jsou na velmi dobré úrovni a s vysokou produktivitou práce. Při jakýchkoli problémech politických, přírodních či jiných bude Česká republika v ohrožení z pohledu dostatečného zásobování potravinami. 

Materiál vychází s podporou Ligy pro zdravé české potraviny.

 

Odkaz na článek zde

 

26.02.2021 07:34

Kde nic není... - Vidlákovy kydy, Vidlák, 26.2. 2021

Kde nic není...

Autor
 
Štítky
 

 

Prakticky každý měsíc se na Kydech objeví článek, který se vysmívá dnešním mladým krásným a chytrým, především kvůli jejich (ne)vzdělání. Hodně z těchto článků jsem napsal já sám, ale nebyl jsem jediný. Mnohokrát jsme zde konstatovali, že dnešní mladí neumějí nic opravit, neumějí vzít do ruky nářadí, nevědí, co je v přístrojích a nástrojích uvnitř a mají stále mlhavější představu o principech, jak co vlastně funguje. 

Několikrát jsem zde psal, že dnešní mladá generace přistupuje k technice systémem Harry Potter. Je zapotření znát ta správná zaklínadla a ty správné pohyby. Nemá to žádnou logiku, ani ta logika není zapotřebí. Prostě jen mačkáte správné čudlíky, přesouváte na obrazovce různé symboly, patřičně pohybujete rukama a nohama a je to. Běžný počítač i mobil jsou tak složité věci, že většina lidí (i těch starších) má jen velmi povrchní znalosti jejich funkce a programování. Většina lidí je prostě jen umí ovládat, protože měli nějaký ten kurz čar a kouzel, který je naučil příslušná zaklínadla.

Mladší generace si tento přístup osvojila u všeho. Dnešní dvacetiletý mladík už mnohdy ani netuší, co všechno je pod kapotou auta a co se tam vlastně ve skutečnosti děje, když sešlápne pedál. Stačí že se naučil zaklínadla. Technika funguje sama. A když zaklínadla přestanou účinkovat, nemá smysl se pokoušet dobrat příčiny, protože mu na to chybí deset let učení a získávání zkušeností. To se za jedno odpoledne s googlem nedožene. 

Dnešní průměrný vysokoškolák není inženýr technického oboru, ale profesionální intrikán. Na škole se naučil budovat kontakty, vysvětlili mu, jak pomocí vznešených slov nutit vidláky k vyššímu pracovnímu výkonu, naučili ho, jak se přisát na vemeno. Naučil se přerozdělovat tak, aby na něj zbylo co možná nejvíc. Má na to příslušné zkoušky i tituly MBA. Jaký má vystudovaný obor? To je úplně jedno. Nejvíc vysokoškoláků má obor o tom, koho podrazit a koho podržet. 

Trvá to už třicet let. Dávní technici, inženýři, soustružníci a zámečníci jsou tak akorát na hraně důchodového věku. Rok 89 znamenal v tomto ohledu předěl, protože právě od tohoto roku se mladí začali učit zaklínadlům a intrikám. To nebylo ze dne na den. Já jsem ještě stihl staré komunistické osnovy, takže jsem ze střední školy vylezl s nějakým sumářem dovedností (které by tenkrát zdaleka neobstály), které mohu rozvíjet dodnes a je to proces krásně přirozený a poměrně bezbolestný. Ovšem leckterý můj spolužák se už tím profesionálním intrikánem stal. 

Postupně a pozvolna tito profesionálové pletich vlezli do podniků i státní správy, díky svým znalostem ohledně podrážení a přeskakování v povyšování se dostali do nejvyšších mocenských pater a začali úřadovat podle toho, jak se to naučili. Ještě dlouhá léta je omezovali jejich podřízení, kteří byly ze starých časů. Manažerský generální ředitel měl pod sebou ještě komunistické náměstky, kteří jeho kraviny dost krotili. Ovšem profesionální intrikán se jich postupně zbavil, nebo odešli sami, nebo prostě šli do důchodu... a vedení se chopili výhradně intrikáni. Ti se samozřejmě také zbavili své konkurence a dneska jsme už došli k vrcholu - prakticky nikde ve vrchních patrech úřadů a firem se nenachází nikdo jiný, než francouzský šlechtic z období Ludvíka IV. Profesionální odhalovač nálad, který se v těchto dovednostech milionkrát osvědčil a to ho dostalo na vrchol. 

Během své kariéry odsunul z pozic celou řadu technologů, technických inženýrů, schopných techniků, protože ti nechápali, že se po nich nechce řešení problému, ale potlesk řediteli. Proces to byl samozřejmě pozvolný. Žádná výroba nemůže ze dne na den vyhodit všechny stávající vedoucí, protože by se to sesypalo, vlastně až teď v posledních letech vznikla situace, kdy už prakticky nikde ve vedení nejsou odborníci, kteří by rozuměli tomu o čem rozhodují. A pokud tam nějací odborníci zůstali, už se dávno také vyškolili v intrikování. Sice na to nemají školu, ale pochopili pravidla hry.  Umožňuje jim to celkem bezpracný život. I malá odbornost je dneska vzácná, díky tomu mají ve svých podnicích rozsáhlá privilegia, ale samozřejmě se nesmí znelíbit vedení a musejí na poradách přikyvovat přesně podle toho, jak vane vítr. Mezi sebou si pak povídají, jak jde všechno do háje, ale kdyby to samé řekli před generálním ředitelem, budou okamžitě odejíti. Přesně takhle to mám i já. S kolegy si můžeme říci lecos, ale směrem nahoru musíme přikyvovat. Nikdo nestojí o náš názor. Mají svoje. 

Proč to všechno píšu. 

Přesně v tomto stavu zastihl naší společnost covid. Je to něco nového. Věci neběží samospádem, jak to bylo v předchozích rocích. Svým způsobem je epidemie ryze technická záležitost vyžadující především technické myšlení. Logistiku s testy a vakcínami, matematiku v odhadování vývoje epidemie, výrobu zdravotnických prostředků, opravdovou propagandu pro udržení morálky.... a především nutnost si připustit realitu.

V této chvíli bojuje proti epidemii jedna skupina "odborníků" a proti nim intrikuje jiná skupina naprosto stejných lidí, jací jsou v té první skupině. Všimněte si, že prakticky nenarazíte ani na jedné straně nestranného epidemiologa, který by neměl nějaký finanční zájem spojený právě s tou epidemií.  A pokud nějaký nestranný a odvážný epidemiolog popisoval realitu příliš barvitě, byl už dávno z covid týmu odsunut. Maďar by mohl vyprávět...

Ať už jde o registrace léků či postupů, nebo jde o pohádkové obchody se zdravotnickým materiálem, nebo jde o různá léčebná centra, kliniky, ale i neziskovky hrající si na zdravotnictví, všude je to stejné. Všichni mají stejné rituály práce. Není žádný vrchní velitel, kterému by se dalo bezpečně říct, kde jsme. Žádný na to není zvyklý. Je zvyklý jen na podporu a potlesk. Pokud ta pravidla někdo náhodou poruší, nebo sebere odvahu k mluvení, je okamžitě odstraněn. Všimněte si, že celkem nejde o to, co plkáte do novin, ale strašně vadí, co říkáte na poradách. 

Pokud padne vláda i s Babišem, přijde tam naprosto totožná skupina jiných jednotlivců se stejnými korporátními manýrami. Žádný vedoucí se nikdy nedozví, co se doopravdy děje od svých podřízených. Dozví se to možná mimoděk z médií... ale spíš bude mít tolik práce s organizováním schůzek, porad a příslušných lejster, že mu nezbyde čas ani na Českou televizi. A pokud bude mít svého náměstka přes média, spolehlivě mu náměstek naservíruje přesně to, co chce ředitel slyšet. Je na to vyškolen a náměstkem se stal právě díky tomu, že dokázal včas odhalit náladu svého šéfa. 

Inu mileniálové nastoupili do řídících funkcí... No, ti trošku starší. Nejsou vůbec vybaveni ani technicky, ale ani společensky pro krizovou situaci. A těch několik málo odborníků ví přesně, kde jsou jejich limity. Vědí přesně, že si mohou myslet, ale nesmějí to říkat a už vůbec nenapsat. Vrchní velení realitu  neodhaluje, realita je prostě dohání. Je jedno, jak schopný jste manažer - už dávno jste se zbavil všech, kdo vám tvořili opozici v dobrém. Už máte jen ty, co jsou proti vám ve zlém a vedle sebe máte odborně způsobilé i odborně nezpůsobilé kejvače., kteří budou jen a jen kejvat. Do doby, dokud budete šéf. Až vás to smete, budou kejvat zase někomu jinému s přesně opačným postojem, než jaký odkývávali vám. 

Kdyby nebyl covid, přišla by jiná krize. Která by ukázala neschopnost elit a vedoucích manažerů ve stejném světle. Prostě koukáme na naprostou vyprázdněnost. Babiš byl na lopatkách, opozice mohla předvést, že to sama zvládne lépe... ale netroufli si. Protože na to prostě neměli. Neměli lepší znalosti, neměli lepší týmy lidí ve kterých by vládla na jedné straně disciplína, subordinace a kázeň, ale na straně druhé svobodné ovzduší pro možnost výměny názorů. Nebyli schopní udělat poradu, kde by se na rovinu řeklo, jaká je situace a mohlo se to říct bez postihu. Tak opozice raději stáhla ocas. A co udělal Babiš? Převzal si republiku servírovanou na stříbrném podnose? Ne, protože je na tom stejně. Obklopují ho stejné typy lidí jako Pekarovou nebo Fialu. Stále roztřesenější, stále zbabělejší, stále neschopnější lidští hajzlové, kteří zjišťují, že se po nich chtějí věci, které nikdy nedělali a vůbec nic o tom nevědí. 

Včera jsem psal, že přichází doba, kdy si každý bude muset vybrat, protože luxus stát stranou nebude k dispozici. Napsal jsem, že kdybych si teď musel vybrat, šel bych raději s Babišem než s opozicí. Ale ve skutečnosti se ještě dlouho bude ukazovat stále větší a očividnější neschopnost všech těch ministrů, náměstků, ředitelů odborů, šéfů neziskovek i mediálních tváří. Ve skutečnosti si nebudeme vybírat mezi Babišem a opozicí, protože kde nic není, ani čert nebere. 

Ve skutečnosti se ta mračna prostě vybouřit musejí. A vybírat si budeme z těch, kteří pak následky té bouře budou zvládat lépe než jiní. Zajisté jsou u nás organizace, kde se mluví na rovinu a zajisté jsou u nás šéfové, kteří nestojí o medové řečičky a netrestají své podřízené za pravdu. Zajisté jsou u nás schopní technici, kteří dokážou znovu vyškolit další generaci, aby se naučila učit. Jen už nejsou tam nahoře. Nejsou ani na ministerstvech, ani v ČEZu. Nejsou součástí vedení tohoto státu a to ani v rolích poradců. Mají někde své životy, nikde nyvstupují a v podstatě o nich nikdo neví. 

Podívejte se - covid nás teď učí, že jsme schopni si obstarat léky i mimo SÚKL.  I v nemocnicích doktoři zjišťují, že manažeři ve vedoucích pozicích nemocnic k ničemu nejsou. Nezařídí jim ani úlevu, ani pomoc. Ředitelé škol se teď začínají učit, že soudy jsou plné neschopných arogantních hlupáků a je možné je neposlouchat. Lidé s politickými ambicemi přicházejí na to, že ústavní soud je úplně mimo realitu. Obyčejní lidé vidí, že ty elity jsou jen parta navoněných frajírků, kteří nejsou vůbec nebezpeční. Že jejich moc a arogance byla jen mimikra. Že i sám Veľký Bocián si osvojil znalosti vhodné pro úplně jinou dobu než která teď nastala. 

Zřejmě se ještě naučíme, že papírky co máme v peněžence nejsou měna, ale bezcenný potisk. Že skutečné hodnoty jsou něco jiného než HDP. Zřejmě budeme překvapeni, co všechno nám tu předci nechali a co se dá použít k přežití. Naučíme se, jak se doopravdy staví, doopravdy vyrábí, jak se doluje a co je skutečným zdrojem blahobytu.  Naučíme se to, až budeme uklízet bordel z bouře, která nás čeká. 

Ti současní koule nemají. Budou dělat to, co se naučili. Intrikovat proti sobě až ke své vlastní záhubě. A do poslední chvíle neuvidí, co se kolem nic doopravdy děje. Jeden Aspen proti jinému Aspenovi, jeden iluminát proti druhému, Uršulka proti Babišovi, Babiš proti Bartošovi, Bartoš proti Okamurovi a pak se to prostřídá.  Podívejte jak málo stačilo v případě Navalného - jedno dávné video a kůň Západu nasazený proti Putinovi byl zatracen... Oni tam nejsou chytří, oni se jen cítí patřit mezi ty lepší. Teď zjišťuj eme, že za nimi nic kromě keců nebylo.  

 

Odkaz na článek zde

19.02.2021 07:47

Naplnit své poslání - Viktor Orbán, Lidové noviny, 18.2. 2021

Naplnit své poslání

VIKTOR ORBÁN

předseda vlády Maďarské republiky

Lidové noviny, 18. února 2021

 

Třicet let od vzniku visegrádské skupiny naše národy pociťují váhu své odpovědnosti za budoucnost Evropy

 

V průběhu dějin měla střední Evropa vždy nejen svou roli, ale i poslání. Tato skutečnost byla zastřena našim očím sovětskou okupací oblasti až do roku 1990. Dokud byli sovětští vojáci rozmístěni v našich zemích, byl úkol moderního pojetí naplnění našeho tradičního poslání neinterpretovatelný a poháněla nás jen touha osvobodit se a vymanit z Varšavské smlouvy.

Naši perspektivu zužovala a naše síly odčerpávala také snaha o to, abychom se zbavili našich komunistů a po zmizení okupačních bajonetů je dostali tam, kam patří. Co nejdál od vládní moci, do sbírky školních příkladů historických hříchů, a k poučení našich dětí a vnoučat, kam to vede, pokud se někdo pokouší budovat budoucnost, aniž by dbal na národní ideály a křesťanská učení.

Po svržení komunismu a osvobození byly naše země ve šťastném, ale velmi oslabeném stavu. Přežití, zkouška síly velké transformace, položení základů nové a životaschopné éry v souladu se západním světem odčerpávaly naši veškerou sílu. Přesto již v roce 1991 naše srdce diktovalo, že se naše země - Polsko, Maďarsko a Československo - budou muset nějakým způsobem spojit. Věděli jsme, že staletí přicházejí a odcházejí, ale osudové společenství národů střední Evropy zůstává.

A skutečně se po třiceti letech, jako členové NATO, můžeme považovat za nejdynamičtější region v Evropské unii. Silný růst, nízká nezaměstnanost, rychlá digitální transformace a robustní investice. To jsme dnes my.

 

Střední Evropa

Složité debaty v Unii o migraci, demografické situaci a roli rodin, a také konflikt mezi národní kulturou a multikulturalismem znovu obrací naši pozornost na historické poslání střední Evropy. A existuje vůbec něco takového? Pokud ano, jaká je jeho moderní podoba? A nejpalčivější otázkou pro nás premiéry je, zda s tím dokáže politika něco udělat.

V maďarském pojetí je střední Evropa oblastí ležící mezi zeměmi Němců a Rusů. Na severu je ohraničena Baltským a na jihu Jaderským mořem. A i když může existovat polemika ohledně jejího přesného vymezení, země V4 jsou neoddiskutovatelným způsobem jádrem střední Evropy.

My, Maďaři, jsme si vždy mysleli, že jsme nepřišli na svět jen tak. Pokud jste se narodili jako Maďaři, máte také své poslání. Vaše poslání vás přesahuje, má evropský horizont a význam. Víme také, že to můžeme naplnit pouze společně s ostatními národy střední Evropy. Neboť na území mezi německým a ruským světem, což je oblast latinského křesťanství hraničící s ortodoxií, kde vyrostlo mnoho jazyků a národních kultur, existuje zvláštní společná kulturní kvalita, životní názor, mentalita a charakteristický postoj. O tom svědčí stovky svazků polských, slovenských, českých a maďarských básní, románů a filmů. A naším posláním je to zachovat.

Idea Maďarů o jejich vlastním poslání sahá až do římské říše. Podle našeho pojetí Evropu vytvořily národy, které zaútočily na římskou říši v různých dobách, nezávisle na sobě. Tyto národy zakládaly své země na troskách bývalé římské říše. Přijaly latinské křesťanství, své vlastní kultury se však nevzdaly, proto byly kladivem historie vykovány různé slitiny.

Tím bylo rozhodnuto o našem osudu, nejen že se zrodily národní státy, ale také národní kultury. Zrodil se ideál, zákon i předurčení toho, jak by měla vypadat Evropa. Velká duchovní jednota se společnými základními kulturními liniemi, ideami a konečnými cíli. Ale se samostatnými a nezávislými členy vzájemně souvisejícími v jednotné Evropě. Všechny jsou povinny sloužit evropské duchovní jednotě a jejím cílům, ale nejsou povinny sloužit zájmům toho druhého. Evropa je různorodá jednota. Ten, kdo útočí na její jednotu, je špatný Evropan, ale špatný Evropan je také ten, kdo chce vymýtit její rozmanitost.

Jednota v mnohosti a mnohost v jednotě. Je to tajemství Evropy, její půvab, toto dramatické napětí jí dodává krásu a je to její nejniternější podstata, která se nenachází nikde jinde na světě. Středoevropané jsou proto do Evropy zamilovaní. Chápou, že harmonie je napětí a souznění protikladů. Harmonie neznamená uniformitu ani jednotvárnou nerozdělenost. Odtud pramení poslání Maďarů a dalších středoevropských národů usilujících o nezávislost.

 

“ Evropu je třeba ubránit

před vnějšími útoky

a před vnitřními snahami

o budování říše, a zachovat

tak nezávislost našich

zemí a národů “

Ochrana ducha sjednocujícího národy křesťanské evropské kultury před všemi útoky vedenými na Evropu zvenku, bašta a štít navenek, a zároveň ochrana rozmanitosti, ochrana před snahami o hegemonii usilující o získávání převahy nad nezávislými národy uvnitř. To bylo po staletí tajemstvím a podmínkou evropské rovnováhy a stability. Jedná se o evropskou sebeobranu a zdá se, že i francouzský prezident tápe tímto směrem, když chce v Bruselu prosadit myšlenku evropské suverenity. Dvojí boj sebeobrany proti vnějším i vmtřním nepřátelům za jednotu a rozmanitost Evropy. Obnovující se útoky zvenčí a imperialistické pokusy planoucí zevnitř. To byly politické dějiny Evropy až do konce druhé světové války, kdy náš kontinent ztratil právo a možnost rozhodovat o svém vlastním osudu.

 

V4 a Evropa

V polovině prvního desetiletí 21. století všechny čtyři státy vstoupily do Evropské unie. Otevřely se nové obzory a polemiky o povaze a budoucnosti Evropy se staly i našimi debatami. Z nezúčastněných jsme se stali společníky, a tak nutně vyvstala otázka: jaký je přínos střední Evropy ke společné evropské budoucnosti? Zpočátku staří členové klubu považovali myšlenky o vlasti, křesťanství, rodině a svrchovanosti, které jejich uším zněly obzvláště zvonivě, spíše jako kulturní a historický folklór. Myslím, že to považovali za dočasný jev, který by mohl pramenit z pozdějšího přístupu a odezní, jak tomu bývá u neštovic. Koneckonců všichni směřujeme ke stejnému cíli a určitě se tam k němu všichni chceme dostat. Byla to pohodlná myšlenka, nikoho nenutila vystoupit ze své komfortní zóny a stejně i tak bylo dost profesionálních výzev kvůli finanční krizi v letech 2008-2009.

Poté s migrační krizí přišel krach. Oči se otevřely, doostřily se odstíny a vyšly najevo hluboké rozdíly v uvažování, filozofii, principech společenského uspořádání a v osobní angažovanosti.

My, Maďaři, jsme pak pochopili, že projevy a pojednání o postkřesťanské a postnacionální éře nebyly okázalou žurnalistikou, ale skutečnými politickými záměry, a dokonce i samotným hotovým evropským programem, budoucností, jak si to Západ představuje, a dokonce už i buduje.

Pochopili jsme, že zatímco jsme v době komunismu v sovětizované části Evropy toužili po křesťanské a suverénní formě existence, lidé žijící v amerikanizované polovině Evropy redefinovali podstatu Evropy a důsledně pracovali na realizaci svého programu. Poslání Evropy nespatřovali v odrážení vnějších útoků na křesťanství a v zachování vnitřní rozmanitosti. Jejich novým evropským posláním je politika úplné otevřenosti, bez hranic - a když hranice, tak jen dočasně a jako nutné zlo, politika libovolně měnitelných genderových rolí a rodinných modelů, zatímco povinnost chránit kulturní dědictví považují spíše za muzeologický úkol. A cílem není jen to vše vymyslet, vytvořit a prosadit jako zákonnou povinnost ve svých vlastních zemích, ale také to učinit univerzálním ve všech zemích Evropské unie, včetně těch, které se zdráhají jako my.

 

Poslání

V této evropské situaci je Maďarům jasné, v čem spočívá naše evropské poslání.

Přivést nekompromisní antikomunistickou tradici do společné evropské pokladnice hodnot a doplnit hříchy a ponaučení z národního socialismu o hříchy a ponaučení z mezinárodního socialismu. Ukázat krásu a konkurenceschopnost politického a společenského řádu založeného na křesťanském sociálním učení. Vysvětlit především našim francouzským přátelům, že ve střední Evropě existuje křesťanský model společenského uspořádání, který je založen na křesťanském učení a je rovněž nezávislý na oslabení nebo vychýlení osobní víry. Udržovat pozornost národů žijících na bezpečných vnitřních evropských územích vůči vnějším hrozbám. Připomínat, že pohyby národů ve Středomoří, které dobře známe z historie, nyní vhánějí příliv právě k nám, a tyto vlny mohou zasáhnout až do Skandinávie. Vznikající migrující masy jsou ve skutečnosti vlny stěhování národů toužících po evropském životě, proti kterým se naši předkové vždy bránili s plnou oddaností. Absence obrany je ve skutečnosti kapitulací a bude mít za následek úplnou transformaci civilizace, jak již to mohly zaznamenat národy jižního a východního okraje Evropy žijící v sousedství Balkánu.

A abychom si připomněli, že stavitelé osvícené říše bez ohledu na to, o jaké stavitele se jedná, kazí ducha Evropy a nakonec vždy dospějeme k protichůdnému výsledku.

V těchto obtížných a složitých otázkách mohou být i mezi námi, visegrádskými zeměmi, rozdíly. Historicko-filozofické důrazy se jistě liší, rozdílné mohou být sympatie a antipatie pěstované vůči jiným zemím, a někdy může dokonce docházet i k rozdílným interpretacím geopolitických vztahů.

Je však také jisté, že naše národy pociťují váhu své odpovědnosti za budoucnost Evropy. Třeba ji ubránit před vnějšími útoky a před vnitřními snahami o budování říše, a zachovat tak nezávislost našich zemí a národů.

Padnout při naplňování poslání je hrdinské, ale ne radostné. Splnit však poslání a současně přispívat k úspěchu, svobodě a prosperitě vaší země není o nic méně hrdinské, ale i radostné. Střední Evropa vidí pro to druhé velké šance. Jménem svého národa vám děkuji za tři desetiletí visegrádské spolupráce.

Kontakt

Zemědělská společnost Chrášťany s.r.o.

zschrastany@seznam.cz

Chrášťany 172
p.Kněževes
27001

606 850 755 -ředitel
721 080 613 -hlavní agronom
602 400 701 -chmelař,agronom
732 620 444 -pozemky
(evidence,nájem,pacht,koupě pozemků)
728 399 733 -hlavní mechanizátor,chmelař
313 582 308 - účtárna
313 582 931

Vyhledávání

© 2011 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode