Výnos chmele, obsah alfa hořkých látek,  výnos alfa hořkých látek v závislosti na stáří chmelových porostů, na ročním úhrnu slunečního svitu a povětrnostní podmínky v letech 2015, 2016, 2017

Ing. Miloslav Klas, CSc.,  Štěpán Klas

Zemědělská společnost Chrášťany s.r.o., Chrášťany 270 01, Kněževes, Česká republika. www.zsch.cz, e-mail: zs.chrastany@gmail.com

Souhrn

Vypracována analýza povětrnostních prvků (srážky, teploty, sluneční svit) v jižní části žatecké chmelařské výrobní oblasti - stanice Heřmanov za rok 2015, 2016 a 2017, data porovnána s dlouhodobým průměrem tamtéž (časová řada 1975 - 2016). Na ploše 33 ha chmele provozní plochy v letech 2015, 2016, 2017 v jižní části žatecké výrobní oblasti provedeno statistické šetření: a) závislosti výnosu chmele na stáří chmelových porostů, b) závislosti obsahu alfa hořkých látek na stáří chmelových porostů, c) závislost výnosu alfa hořkých látek na stáří chmelových porostů. V roce 2015, 2016, 2017 provedeno dále statistické šetření: d) závislosti slunečního záření a výnosu chmele, e) slunečního záření a obsahu alfa hořkých látek, f) slunečního záření a výnosu alfa hořkých látek.

Klíčová slova: chmel, výnos, alfa, stáří, počasí

1.     Materiál, metodika

Výnos chmele byl měřen vážením suchého chmele po usušení na chmelové sušárně z množiny chmelničných bloků o celkové výměře do 33 ha. Chmelniční blok byl tvořen vždy jednou konstrukcí nebo skupin chmelničních bloků (konstrukcí), tvořených více konstrukcemi v případě, že sklizeň nebylo možné provést samostatně. Měření probíhalo v letech 2015, 2016, 2017. Povětrnostní data byla srovnávána za roky 2015, 2016, 2017 vždy v každém roce v období 1. – 9. měsíce s ohledem na to, že za rok 2017 v době dokončení analýzy ještě nebyla data za měsíce 10, 11, 12. Dalším důvodem pro využití dat jen z měsíců 1 - 9 každého roku bylo to, že v dalších analýzách byla zjištěna významná závislot výnosu a kvality chmele zejména na průběhu počasí z období 1. – 9. měsíce kalendářního roku a podstatně menší závislost nebo i nezávislost na průběhu povětrnostních prvků měsíců 10 - 12 kalendářního roku na výnosu a kvalitě chmele. Výnosy byly zjišťovány výhradně u žateckého poloraného červeňáku virově ozdraveného, mimo jednoho stanoviště, které je virově neozdravené. Stáří chmelových porostů bylo 1 - 40 let.

Obsah alfa hořkých látek byl měřen vždy bezprostředně před sklizní, a to v roce 2017 dne 22. 8. 2017, v roce 2016 dne 22. 8. 2016 a v roce 2015 dne 20. 8. 2015. Alfa hořké látky jsou uvedeny ve 100 % sušině. Stanovení obsahu alfa hořkých látek a vzorkování chmele bylo provedeno firmou ZKULAB s. r. o. Odběry chmelových hlávek byly vždy provedeny ve výšce cca 5 m.

Korelace a regrese - závislosti a vztahy mezi měřenými prvky byly zkoumány metodami korelace a regrese. Bylo zjišťováno, zda  spolu zkoumané veličiny souvisejí a do jaké míry. Výše korelačního koeficientu určila i větší či menší míru závislosti vztahu. Pro názornost byla data obsahu alfa hořkých látek a výnosů převedena na procentuální vyjádření.

Klimatická a povětrnostní data – byla použita data let 2015, 2016, 2017 stanic ČHMÚ, pobočka Heřmanov, a to srážky a teploty a sluneční svit ze stanice Kralovice. Tato byla následně porovnána s dlouhodobým průměrem srážek a teplot za časovou řadu 1975 – 2016 ze stanice Heřmanov - Kněževes a dlouhodobým průměrem slunečního svitu za časovou řadu 1975 - 2016 ze stanice Kralovice.

Roční úhrn celkového slunečního ozáření - provedena taxace stanovišť (chmelničních bloků) za účelem zjištění relativní hodnoty celkového ročníhu úhrnu slunečního ozáření stanoviště. Prvotně byl zjištěn plošný (m²) rozsah jednotlivých dílčích stanovišť (v rámci jednoho chmelničního bloku) dle orientace ke světovým stranám a sklonu ve stupních. Každému dílčímu stanovišti byla následně vypočtena průměrná hodnota celkového ročního ozáření sluncem. Závěrem byl vypočítán vážený průměr ročního úhrnu slunečního záření každého chmelničního bloku.

Podkladem pro kvantifikaci dat o sklonech a orientaci ke světovým stranám byl digitální model reliéfu České republiky čtvrté generace (DMR 4 G). Model vznikl leteckým laserovým skenováním výškopisu ČR v letech 2009 - 2013. DMR 4 představuje zobrazení zemského povrchu v digitálním tvaru ve formě množiny souřadnic X, Y, H diskrétních bodů, v pravidelné síti 5 x 5 m. Souřadnice H představuje nadmořskou výšku se střední chybou 0,3 m (odkrytý terén) - 1m (zakrytý terén).

2.    Cíl práce

2.1.     Analýza průběhu srážek, teplot, slunečního svitu v letech 2015 – 2017 a jejich odchylek od dlouhodobého průměru let 1975 - 2016

2.2.     Provést statistické šetření mezi :

    1)    stářím chmelnic a výnosem chmele, obsahem a výnosem alfa hořkých látek

    2)    slunečním zářením a výnosem chmele, obsahem a výnosem alfa hořkých látek

2.3.     Výstupem práce, mimo popis výše uvedených skutečností, by měly být základní směry a obsah dalších analýz

3.    Výsledky a diskuse

3.1.     Povětrnostní podmínky v letech 2015, 2016, 2017 ve srovnání s dlouhodobým průměrem ze stanice Heřmanov (Kněževes) za roky 1975 - 2016

3.1.1.  Analýza teplot a srážek let 2015, 2016, 2017

Tab. 1 – Měsíční úhrny srážek v letech 2015 – 2017 

Srážky roku 2016 byly za zkoumané období 1. – 9. měsíce 277,9 mm, což představuje jen 68,53 % dlouhodobého normálu, deficit srážek činil 127,6 mm oproti normálu. Rok 2016 s 376,3 mm pak byl na 92,79 % dlouhodobého normálu při deficitu 29,2 mm srážek oproti normálu. Roku 2017 srážky dosáhly 365,6 mm, což představuje 90,16 % z dlouhodobého normálu při deficitu 39,9 mm (tab. č. 1).

Tab. 2 – Odchylky úhrnu měsíčních srážek od průměru 1975 – 2016 

Tab. 3 – Průměrné měsíční teploty v letech 2015 – 2017 

Průměr teplot měsíců 1 - 9 zkoumaných roků na dlouhodobý normál let 1975 - 2016 vykazoval v roce 2015 110,39 %, v roce 2016 109,45 %, rok 2017 103,11 %. Zajímavý je trend tříleté časové řady, kdy se teploty začínají blížit dlouhodobému normálu (tab. č. 2).

Tab. 4 – Odchylky měsíčních průměrů teplot od průměru 1975 – 2016 / Deviance of monthly temperature averages from long term average of 1975 - 2016

3.1.1.1.           Odchylky teplot, srážek (1. – 9. měsíc) v roce 2015 od průměru let 1975 – 2016

Graf č. 1 – Odchylky úhrnu měsíčních srážek a měsíčních průměrů teplot za 2015 od průměru 1975 – 2016 (ze stanice Heřmanov)

Rok 2015 (graf č. 1) byl charakteristický kumulací teplotních nadprůměrů, zejména pro růst a vývoj chmele v kritických měsících červenec až září a současně to bylo provázeno soubežným kumulovaným deficitem srážek v období květen až září. Běh teplot a srážek roku 2015 tak mohl sloužit jako typická kombinace povětrnostních prvků, které predikují menší, podprůměrné výnosy chmele.

3.1.1.2.           Odchylky teplot, srážek (1. – 9. měsíc) v roce 2016 od průměru let 1975 – 2016

Graf č. 2 – Odchylky úhrnu měsíčních srážek a měsíčních průměrů teplot za 2016 od průměru 1975 – 2016 (ze stanice Heřmanov) 

Rok 2016 (graf č. 2) lze charakterizovat jako teplotně spíše nadprůměrný, zejména v měsících únor, květen,červen a září a teplotně průměrný v období březen a srpen. Z hlediska srážek byl zaznamenán deficit srážek v období březen – květen v souhrnné výši 42,3 mm pod dlouhodobý průměr, který však byl z větší části kompenzován nadprůměrnými srážkami měsíce června ve výši 28,7 mm nad dlouhodobý průměr. Dále byl zaznamenán deficit srážek v měsíci srpnu ve výši 35 mm pod dlouhodobý průměr, který byl jen částečně utlumen nadprůměrnými srážkami, a to 18,1 mm nad dlouhodobý průměr v měsíci září.

3.1.1.2.1.       Optimální povětrnostní podmínky pro výnosy chmelových porostů

Běh teplot a srážek roku 2016 by tak mohl sloužit jako typická kombinace povětrnostních prvků, které predikují vyšší, nadprůměrné výnosy chmele.

Podobné podmínky příznivého působení počasí na výnosy chmele definují i ostatní zdroje (Pejml, 1967), kde na základě analýzy časové řady výnosů chmele a povětrnostních prvků v žatecké výrobní oblasti za roky 1871 - 1964 je určeno, že pro vysoké výnosy chmele je nutné dosáhnout:

    1)        nadnormální srážky v květnu,

    2)        nadprůměrná teplota v květnu,

    3)        nadprůměrná teplota v červnu,

    4)        srážkový normál nemá klesnout v červnu pod 40 mm,

    5)        v červenci pak srážky nesmí klesnout pod 40 - 60 mm.

Dle empirického poznatku jsou-li splněny 3, 4 nebo 5 podmínek, jsou výnosy vyšší. Jsou-li splněny podmínky jen 2 a méně jsou výnosy nižší. Podobné závěry prezentují i novější práce pro výrobní oblasti chmele na Moravě (Lednický, 1982).

3.1.1.3.           Odchylky teplot, srážek (1. – 9. měsíc) v roce 2017 od průměru let 1975 – 2016

Graf č. 3 - Odchylky úhrnu měsíčních srážek a měsíčních průměrů teplot za 2017 od průměru 1975 – 2016 (ze stanice Heřmanov) 

Rok 2017 (graf č. 3) byl teplotně velmi nevyrovnaný, s teplotně podprůměrným lednem a dubnem a také zářím, a teplotně nadprůměrným únorem, březnem, květnem a zejména pak červnem. Z řady teplotních nadprůměrů nevybočily ani měsíce červenec a srpen. Z pohledu srážkového je významně nadprůměrný měsíc duben, kdy srážky byly větší o 25,1 mm nad dlouhodobý průměr, naopak v měsíci květnu byl zaznamenán významný deficit, kdy suma srážek byla o 31,8 mm menší, než činí dlouhodobý průměr. Srážková bilance zbylého období červen – září pak bilanci srážek již zcela nevyrovnala. Zajímavý je výskyt relativně nadprůměrných srážek a podprůměrných teplot v měsíci dubnu, kdy kombinace vysokých srážek, nízkých teplot a nízká teplota půdy, způsobila pomalý růst chmelových porostů po řezu, zejména pak starších.

Je tedy nutné, při dosažení této povětrnostní kombinace, zejména v měsíci dubnu (anebo širším období ohraničeném měsíci 3 - 5), volit ranější termíny řezu, a to zejména u starších chmelových porostů, které v roce 2017 byly výnosově i kvalitativně na významně menší hladině.

Při sestavování a základní analýze povětrnostních dat referenční časové řady 1975 - 2016 byly signalizovány dlouhodobé trendy vývoje odchylek teplot a srážek od dlouhodobého průměru. Tato skutečnost si zaslouží další analýzu. Bylo by pak možné s jistou pravděpodobností dlouhodobě predikovat výskyt povětrnostních prvků a jejich alespoň celoměsíčních průběhů s členěním pro chmel, jako výnosově nadprůměrný, průměrný či podprůměrný. Cyklické kolísání klimatu a povětrnostních prvků v 16. a 17. století s velkým vlivem na výnosy chmele uvádějí další zdroje (Pejml, 1965).

Běh teplot a srážek roku 2017 by mohl sloužit jako kombinace povětrnostních prvků, které predikují spíše průměrný výnos chmele.

3.1.2.  Analýza slunečního svitu let 2015, 2016, 2017

Tab. 5 – Měsíční data slunečního svitu v letech 2015 – 2017

Úhrn slunečního svitu za zkoumané období 1. – 9. měsíce v jednotlivých letech (tab. č. 5) vykazoval na dlouhodobý normál (1976 – 2016) pro rok 2015 112,71 %, pro rok 2016 100,62 % a pro rok 2017 108,95 %.

Zajímavé je, že nízký výnos chmele je doprovázen nadprůměrným slunečním svitem (2015), vysoký výnos pak spíše průměrným slunečním svitem (2016) a již jen malé zvýšení slunečního svitu nad průměr (do 110 %) znamená jen průměrný výnos (2017). 

Tab. 6 – Odchylky měsíčního slunečního svitu od průměru 1975 – 2016 

3.1.2.1.           Odchylky doby slunečního svitu (1. – 9. měsíc) v roce 2015 od průměru let 1975 – 2016

Graf č. 4 – Odchylka měsíčního slunenčního svitu za rok 2015 od průměru 1975 – 2016 (ze stanice Kralovice) 

Sluneční svit v roce 2015 (graf č. 4) vykazoval ve všech měsících, mimo května a června, výrazně nadprůměrný běh, který lehce podprůměrné hodnoty slunečního svitu měsíců květen a červen již nemohl zvrátit. Je tedy pravděpodobné, že nízký výnos chmele výrazně predikuje nadprůměrná doba slunečního svitu v období 1. – 9. měsíce běžného roku.

3.1.2.2.           Odchylky doby slunečního svitu (1. - 9. měsíc) v roce 2016 od průměru let 1975 - 2016        

Graf č. 5 – Odchylka měsíčního slunenčního svitu za rok 2016 od průměru 1975 – 2016 (ze stanice Kralovice)

Zajímavý je časový sled slunečního svitu, ve výnosově pro chmel nadprůměrném roce 2016 (graf č. 5), kde počínaje měsícem únor a konče měsícem čevrvenec bylo dosaženo významně podprůměrné doby slunečního svitu.

3.1.2.3.           Odchylky doby slunečního svitu (1. – 9. měsíc) v roce 2017 od průměru let 1975 - 2016       

Graf č. 6 – Odchylka měsíčního slunenčního svitu za rok 2017 od průměru 1975 – 2016 (ze stanice Kralovice) 

Průběh slunečního svitu roku 2017 (graf č. 6) byl kombinací běhu let 2015 a 2016, kdy se roku 2015 s nadprůměrným slunečním svitem podobají zejména měsíce květen, červen a srpen a roku 2016 se zase podobají měsíce duben a červenec.

3.2.     Výnos chmele v závislosti na stáří chmelnic v letech 2015, 2016, 2017

Tab. 7 – Závislost výnosu chmele na stáří chmelnice (2015 – 2017) 

3.2.1.  Výnos chmele v závislosti na stáří chmelnic v roce 2015

Graf č. 7 – Závislost výnosu chmele na stáří chmelnice v roce 2015 (100 % = průměr výnosu chmelnic) 

V roce 2015 (graf č. 7) nebyla zjištěna žádná statisticky průkazná závislost mezi stářím chmelového porostu a jeho výnosem, a to pravděpodobně s ohledem na dominantní vliv kombinace negativně výnosově působících povětrnostních faktorů (vysoké teploty, nízké srážky, nadprůměrný sluneční svit).

3.2.2.  Výnos chmele v závislosti na stáří chmelnic v roce 2016

Graf č. 8 – Závislost výnosu chmele na stáří chmelnice v roce 2016 (100 % = průměr výnosu chmelnic) – včetně výsazů 

V roce 2016 (graf č. 8) byla zjištěna střední korelace (R² = 0,5033) a statistická závislost mezi stářím chmelových porostů a výnosem chmele, kdy s rostoucím stářím chmelových porostů rostl i výnos chmele. Způsobeno to bylo kombinací optimálních teplot, srážek a deficitu slunečního svitu (graf č. 5), který byl jednoznačným výnosovým limitem pro výnosy a kvalitu chmele pro rok 2016. Nedostatek slunečního záření měl vliv zejména na intenzivně rostoucí, ale zastíněné mladé chmelové porosty. Tato kombinace faktorů způsobila, že starší, více osluněné, chmelové porosty poskytly v roce 2016 větší výnosy, než mladší chmelové porosty, které byly méně osluněné.

3.2.2.1.           Epigenetická adaptace u starých chmelových porostů

Pozornost a další zkoumání si zaslouží virově ozdravené i neozdravené chmelové porosty ve stáří 20 – 40 let (graf č. 8, chmelnice č. 9), které jsou schopny (i na horších stanovištích) trvale poskytovat stabilní, i když ne třeba špičkové, ale stále nadprůměrné výnosy a nadprůměrný obsah alfa hořkých látek, a to minimálně jako zdroj genetického materiálu, který by byl velmi vhodně využitelný jako zdroj pro další šlechtitelskou práci.

Jedná se o materiál již geneticky dlouhodobě adaptovaný, minimálně na průběh klimatu celé zkoumané časové řady 1975 - 2016 se zatím ne příliš známým mechanismem virové odolnosti či stability. Velmi pravděpodobně se u starších chmelových porostů jedná o směsnou populaci více genotypů, výsledná populace je pravděpodobně výrazně neuniformí, variabilní a stabilní.

Je pravděpodobné, že se nejedná jen o náhodnou interakci prostředí a daného genotypu, jak je tato skutečnost jinak prezentována (Krofta, 2010), kdy se tento stav popisuje jako jakési ojedinělé, dlouhodobě stabilizované, chronické onemocnění.

Výše uvedený stav naprosto neočekávané produktivity starých chmelových porostů si lze vysvětlit epigenetickou adaptací. Epigenetická adaptace je takový způsob adaptace organismu, kdy se v určitých případech tvoří nedědičné, ale hlavně i dědičné změny fenotypu, které nezahrnují změny v sekvenci DNA (Letzel, 2015). Mechanismus tohoto jevu spočívá v regulaci – zapínání (demetilace DNA) či vypínání (metilace DNA) jednoho či více genů - skupiny genů pomocí derivátů RNA. Metylace DNA je také využívána k potlačování negativních vlivů transpozonů, tedy cizorodých částí DNA, které se mohou přemisťovat po genomu. Metylací dojde k jejich úspěšnému umlčení. Epigenetické procesy jsou velmi důležité při interakci organismu s okolím, kdy se podílejí na regulaci exprese genů v závislosti na aktuálních podmínkách prostředí.

Mnoho organismů (typicky chmel) se rozmnožuje zejména nepohlavně (asexuální reprodukce) pomocí klonů. Zde nedochází k meotickému dělení na rozdíl od pohlavního rozmnožování (sexuální reprodukce), kdy potomek dostane vždy půlku genů od každého z rodičů. Při pohlavním reprodukčním cyklu a meotickém dělení je však odstraněna velká část epigenetických značek, zejména metylací cytosinů.

Jinými slovy, při sexuální reprodukci se většina získané epigenetické variability vymaže a nepřenáší se do další generace. Avšak u klonálního rozmnožování tato bariéra chybí. To tedy znamená, že čím delší délka života klonu (včetně jeho klonálních předků), a to bez přerušení pohlavním cyklem, tím je klon lépe přizpůsoben – adaptován (je vytvořena negenetická paměť regulátorů zapínání či vypínání DNA) na podmínky prostředí, kde existuje organismus či existovali jeho klonální předci.

3.2.3.  Výnos chmele v závislosti na stáří chmelnic v roce 2017

Graf č. 9 – Závislost výnosu chmele na stáří chmelnice v roce 2017 (100 % = průměr výnosu chmelnic) – bez výsazů 

V roce 2017 byla zjištěna statistická závislost mezi stářím chmelových porostů se střední korelací (R² = 0,41802) a jejich výnosem (graf č. 9), kde se zvětšujícím se stářím chmelových porostů klesal plynule i jejich výnos. Průběh funkce statistické závislosti je typický a můžeme pozorovat plynulý pokles výnosů až do 20. roku stáří, kdy byla opět zjištěna vyjímka a obrat u chmelových porostů ve stáří kolem 40 let, které již získaly schopnost adaptace pomocí epigenetické interakce na své prostředí.

3.2.3.1.           Virová infekce, pokles výnosů chmelových porostů v čase

Rozdíly výnosu mezi staršími a novými chmelovými porosty (graf č. 9) si lze vysvětlit zejména postupující virovou infekcí u starších chmelových porostů vlivem mechanického řezu (Krofta, 2010), která je příčinou jisté genové modifikace a zpomalení intenzity růstu. Podobné poznatky jsou prezentovány i ostatními zdroji (Pluháčková, 2011).

Tato otázka si zaslouží další velké pozornosti, zejména pak jsou zajímavé a perspektivní nové, nedestruktivní způsoby regulace růstu chmelových porostů nebo alespoň kombinace mechanického destruktivního řezu, při kterém dochází k přenosu virové infekce a nedestruktivního způsobu regulace chmelových porostů, při kterém k přenosu virové infekce nedochází. Při kombinaci obou způsobů by pokles výnosů byl s postupujícím stářím chmelových porostů velmi významně oddálen nebo při naprosté eliminaci mechanického řezu i zastaven.

3.2.3.2.           Regulace růstu chmelových porostů

Dále příčinu výnosového zaostávání starších chmelových porostů v roce 2017 také lze spatřovat i ve spíše pozdním termínu provedení regulace růstu těchto porostů - tedy v relativně pozdě provedeném řezu, kdy by měly být zcela zásadní rozdíly v termínu řezu starších chmelových porostů (raný řez) a mladších chmelových prostů (pozdní termíny řezu).

Výsledky roku 2017 by neměly být zcela generalizovány, protože se jedná jen o výsledky jednoho roku a nemělo by tedy na jejich základě docházet k přijímání revolučních rozhodnutí (například jednorázová náhrada všech starších chmelových porostů mladšími), a to zejména s ohledem na zcela protikladné výsledky roku 2016. Je třeba nejdříve vyčerpat všechny agrotechnické způsoby využití výnosového potenciálu daného chmelového porostu, a to i staršího. Až po vyčerpání všech způsobů nápravy, by měl být chmelový porost zlikvidován a nahrazen novou výsadbou.

3.2.3.3.           Vliv povětrnostních prvků na výnosy chmele v roce 2017

Další příčina velkých výnosových rozdílů mezi staršími a mladšími chmelovými porosty byl v roce 2017 zejména průběh povětrnostních prvků, jako jsou průměrné teploty a srážky (graf č. 3). Ročník 2017 se vyznačoval velkými srážkami a spíše nižšími teplotami, zejména v měsíci dubnu. Kombinace obou prvků způsobila delší ochlazení orniční vrstvy a sníženou intenzitu růstu zejména u starších chmelových porostů v období po provedení mechanického řezu.

Zajímavá by byla predikce vývoje této povětrnostní situace i do budoucích pěstitelských ročníků a následně vhodně zvolené opatření (zejména doba regulace chmelových porostů - doba řezu) na její eliminaci.

3.3.     Obsah alfa hořkých látek v závislosti na stáří chmelnic v létech 2015, 2016,

2017

Tab. 8 – Závislost alfa hořkých látek na stáří chmelnice (2015 – 2017) 

3.3.1.  Obsah alfa hořkých látek v závislosti na stáří chmelnic v roce 2015

Graf č. 10 – Závislost alfa hořkých látek na stáří chmelnice v roce 2015 (100 % = průměr alfa hořkých látek)

Při analýze závislosti obsahu alfa hořkých látek na stáří chmelových porostů v roce 2015 (graf č. 10) byla zjištěna statistická závislost se střední korelací (R² = 0,52433), která v první části regresní funkce signalizuje pokles obsahu alfa hořkých látek s rostoucím věkem chmelových porostů, což je v souladu s poznatky ostatních autorů (Krofta, 2010). Vyskytuje se však i opačný trend v další části rgresní funkce (graf č. 10, chmelnice č. 6), kde nezbývá než poukázat na, v této práci, již rozvedenou hypotézu o velkém stupni epigenetické adapatce na podmínky prostředí, stabilitu výnosů (kapitola 3.2.2.1) u klonálně dlouze existujích nejen chmelových porostů.

3.3.2.  Obsah alfa hořkých látek v závislosti na stáří chmelnic v roce 2016

Graf č. 11 – Závislost alfa hořkých látek na stáří chmelnice v roce 2016 (100 % = průměr alfa hořkých látek) – včetně výsazů

V roce 2016 byla zjištěna statistická závislost se slabou korelací (R² = 0,18433) mezi věkem chmelových porostů a obsahem alfa hořkých látek. Tato skutečnost byla založena průběhem povětrnostních prvků roku 2016, kde limitním faktorem byl nedostatek slunečního svitu (kapitola 3.1.2.2.) Došlo k velké výnosové i kvalitativní nestabilitě zejména u mladších chmelových porostů s ohledem na jejich nadměrný habitus a souběžný nedostatek slunečního záření. Špičkové výsledky nejstarších porostů (graf č. 11, chmelnice č. 6) v obsahu alfa hořkých látek si lze opět vysvětlovat epigenetickou adaptací (kapitola: 3.2.2.1.).

3.3.3.  Obsah alfa hořkých látek v závislosti na stáří chmelnic v roce 2017

Graf č. 12 – Závislost alfa hořkých látek na stáří chmelnice v roce 2016 (100 % = průměr alfa hořkých látek) – včetně výsazů

V roce 2017 byla zjištěna statistická závislost se silnou korelací (R² = 0,73763) mezi věkem chmelových porostů a obsahem alfa hořkých látek (graf č. 12), kdy lze uvést věk 20 let stáří chmelových porostů jako stav, kdy se vyčerpá efekt ozdravení od virů, který je největší od výsadby do asi 10. roku věku chmelového porostu, což je v souladu s poznatky jiných autorů (Krofta, 2010). Starším porostům (graf č. 12, chmelnice č. 11) se již nepodařilo dorovnat i přes svoji adaptaci výsledky mladších porostů, zejména pak ve stáří do 5 - 7 let.

3.4.     Výnos alfy v závislosti na stáří chmelnice v letech 2015, 2016, 2017

Tab. 9 – Závislost výnosu alfy na stáří chmelnice (2015 – 2017)

3.4.1.  Výnos alfy v závislosti na stáří chmelnice v roce 2015

Graf č. 13 – Závislost výnosu alfy na stáří chmelnice v roce 2015 (100 % = průměr výnosu alfy) 

V roce 2015 byla zjištěna statistická závislost (tabulka č. 9) se slabou korelací (R² = 0,23624) mezi výnosem alfa hořkých látek a stářím chmelnice (graf č. 13), a to zejména s ohledem na mezní povětrnostní podmínky roku 2015 (viz kapitola 3.1.1.1). Nezbývá než opět poukázat na výsledky velmi starých chmelničních porostů (graf č. 13, chmelnice č. 6).

3.4.2.  Výnos alfy v závislosti na stáří chmelnice v roce 2016

Graf č. 14 – Závislost výnosu alfy na stáří chmelnice v roce 2016 (100 % = průměr výnosu alfy) 

V roce 2016 byla zjištěna statisticky závislost (tabulka č. 9) se silnou až velmi silnou korelací (R² = 0,8983) mezi stářím chmelových porostů a výnosem alfa hořkých látek (graf č. 14), kdy čím byl absolutně starší chmelový prost, tím i větší výnos alfa hořkých látek z 1 ha. Neobvyklý výsledek lze přikládat za vinu nízkému oslunění mladších porostů za jinak optimálních teplot a srážek (graf č. 2) za současného deficitu slunečního záření (kapitola č. 3.1.2.2, graf č. 5) v měsících zejména 5 – 7. Je potřeba si ale pokládat otázky, jaký smysl má pro chmel jako druh tvorba komplexu hořkých látek, zda to není případně i jistý specifický způsob  významné druhové konkureční výhody, která se dle jistých zákonitostí různě modifikuje v prostoru a čase.

3.4.3.  Výnos alfy v závislosti na stáří chmelnice v roce 2017

Graf č. 15 – Závislost výnosu alfy na stáří chmelnice v roce 2017 (100 % = průměr výnosu alfy) – včetně výsazů

V roce 2017 byla zjištěna statistická závislost (tabulka č. 9) se slabou korelací (R² = 0,14547) mezi výnosem alfa hořkých látek a stářím chmelových porostů (graf č. 15).

3.5.     Výnos chmele v závislosti na slunečním svitu v letech 2015, 2016, 2017

Význam analýzy závislosti mezi výnosem chmele, obsahem alfa hořkých látek, výnosem alfa hořkých látek byl určen jako cíl práce až dodatečně. Význam slunečního záření byl zřejmý až během zpracování průběhu povětrnostních prvků zejména roku 2016, kdy byl zjištěn jednoznačně pozitivní vliv slunečního záření na výnos chmele. Tento vliv však byl v letech 2015 a 2017 do velké míry i negativní. Zajímavé je zjištění, že korelace zjištěných ročních závislostí 2015, 2016 a 2017 vyjádřená hodnotou korelačního koeficientu není silná. R² hodnota však stále osciluje kolem hodnoty 0,35 - 041, což lze hodnotit jako korelaci střední až slabou. Vztah je tedy ročníkově velmi stabilní, z čehož lze usuzovat stálé působení slunečního záření na výnosy chmele, ale pravděpodobně společně i s jinými, dalšími vlivy (např. teploty, srážky a další).

Tab. 10 – Závislost výnosu chmele na celovém ročním úhrnu ozáření svahu chmelnice (%) 

3.5.1.  Výnos chmele v závislosti na slunečním svitu v roce 2015

Graf č. 16 - Závislost výnosu chmele na celovém ročním úhrnu ozáření svahu chmelnice (%) v roce 2015

Pro rok 2015 byla mezi výnosem chmele a celkovým ročním ozářením chmele (graf č. 16) nalezena statistická závislost se střední korelací (R² = 0,41), kde k limitu a zlomu funkce docházelo při hodnotě kolem 101,7 % celkového ročního slunečního ozáření. Vysvětlit si tento půběh lze tím, že ročník 2015 byl specifický velkou hodnotou slunečního záření (graf č. 4) oproti dlouhodobému průměru  let 1975 – 2016.

3.5.2.  Výnos chmele v závislosti na slunečním svitu v roce 2016

Graf č. 17 - Závislost výnosu chmele na celkovém ročním úhrnu ozáření svahu chmelnice (%) v roce 2016

V roce 2016 závisel výnos chmele (mimo jiných faktorů - např. srážky, teploty) také na slunečním svitu, protože byla zjištěna zjištěna statistická závislost se střední korelací (R² = 0,3957) mezi výnosem chmele a celkovým ročním ozářením chmelnice s tím, že s rostoucím ozářením rostl i výnos chmele (graf č. 17). Tento vztah však dosáhl svého limitu u hodnoty 103 % celkového ročního ozáření a dále již výnos mírně klesal.

Působení slunečního záření lze tedy hodnotit tak, že nadprůměrné sluneční záření není pro výnos chmele vhodné. To platí zejména v letech s jeho nadbytkem, jako byl rok 2015 a částečně i 2017. V letech s nedostatkem slunečního svitu, jako byl rok 2016, je však tento nedostatek ozáření Sluncem jedním z výnosových limitů (rozdíl ve výnosech až 30 %).

3.5.2.1.           Sluneční svit - limitní povětrnostní faktor výnosů chmele 2016

Po analýze povětrnostních dat roku 2016 (optimální teploty a srážky a podprůměrný sluneční svit) byla ustavena hypotéza, že v roce 2016 limitem pro výnos chmele (za jinak optimálního průběhu teplot a srážek) byl dostatek či nedostatek slunečního svitu, což již naznačila základní analýza doby slunečního svitu pro rok 2016 (graf č. 5). Toto se v roce 2016 odrazilo pozitivně zejména na výnosech méně růstově zdatných starších chmelových porostů s řidším porostem, a tedy i přístupných pro sluneční svit a negativně na výnosech mladších, velmi zahuštěných a ztísněných chmelových porostů.

Tato skutečnost byla pro rok 2016 potvrzena i z ostatních míst EU, speciálně pak střední i západní Evropy (Schönberger H., 2016), kde nebývale nízké sluneční záření bylo výnosovým limitem a příčinou naprosto neočekávaných a neobvyklých nižších výnosů některých polních plodin (řepka ozimá, pšenice ozimá), neboť se v důsledku nízkého slunečního záření a většího zastínění (u jinak velmi nadějných porostů) snížila fotosyntetická asimilace.

Mladší porosty, růstově velmi zdatné a velmi zahuštěné, byly pro sluneční záření méně prostupné a pak bylo (za optima teplot a srážek) dosahováno horších výnosových výsledků než u starších porostů.

Aby výše uvedená hypotéza mohla být pro rok 2016 a i pro roky 2015 a 2017 alespoň nepřímo ověřena, bylo přistoupeno k taxaci jednotlivých chmelnic (chmelničních bloků) za účelem zjištění relativní hodnoty celkového ročníhu úhrnu slunečního ozáření stanoviště.

Hypotéza pro rok 2016 byla ověřena a potvrzena (graf č. 17). Pro další, podrobnější analýzu, by perspektivně byla vhodná vícefaktoriální a zejména dlouhodobá statistická regresní analýza.

3.5.2.2.           Regulace slunečního svitu v porostech chmele

Je tedy nutné tento povětrnostní prvek - sluneční svit - z hlediska mikroklimatu porostů chmele lépe regulovat, a to zejména u mladších chmelových porostů. Dosáhnout se toho dá sponem výsadby (širší spon - rozestup rostlin znamená více světla), spíše menším než větším počtem zaváděných výhonů na jeden chmelovodič a zejména dobou mechanického řezu nebo jiného způsobu regulace růstu chmelových porostů, kde je nutné u mladších porostů s velkou intenzitou růstu volit spíše pozdější až velmi pozdější dobu řezu (kolem, a spíše po, 25. 4. běžného roku).

3.5.2.3.           Regulace slunečního svitu výběrem stanoviště a orientací chmelových řad

U některých plodin je klíčovou podmínkou pro jejich pěstování sklon pěstitelského stanoviště a jeho orientace ke světovým stranám (vinohradnictví). Své opodstatnění má i v pěstování chmele, protože diference v ročním úhrnu slunečního ozáření dosahuje v závislosti na sklonu stanoviště (například do 10 stupňů), a jeho expozice (rozdíl mezi severem a jihem) rozdílu až 15 % (Čvančara, 1962). 

Jiné a podstatně větší diference mohou nastat v intenzitě příjmu slunečního záření v závislosti na expozici a sklonu stanoviště v jednotlivých měsících, kde zejména mimo hlavní vegetační období (4. – 8. měsíc) mohou rozdíly činit i 50 - 80 % (Pavloušek, 2011)

Obr. č. 1 – Procentuální rozdíl v intenzitě příjmu slunečního záření v závislosti na expozici a sklonu stanoviště pro 50° severní šířky (PAVLOUŠEK, 2011 in HOPPMANN, 2010).

3.5.3.  Výnos chmele v závislosti na slunečním svitu 2017

Graf č. 18 - Závislost výnosu chmele na celkovém ročním úhrnu ozáření svahu chmelnice (%) v roce 2017

Mezi výnosem chmele a celkovým slunečním ozářením svahu chmelnice v roce 2017 byla nalezena statistická závislost (graf č. 18) se slabou korelací (R² = 0,35647), což znamená, že výnos byl utvářen i ostatními faktory (srážkami a dalšími vlivy). Nicméně tvar a průběh nalezené funkční závislosti je podobný jako v ostatních zkoumaných letech. K limitu funkce a ke zlomu výnosu chmele došlo v roce 2017 při hodnotě ozáření ve výši kolem 102 % a pak již výnos chmele jen klesal. Lze to vysvětlit celkovou dobou slunečního svitu, která byla pro rok 2017 nad dlouhodobým průměrem let 1975 – 2016 (tabulka č. 5) a také průběhem slunečního svitu po měscích v roce 2017 (graf č. 6).

3.6.     Obsah alfa hořkých látek v závislosti na slunečním svitu v letech 2015, 2016, 2017

Samozřejmě že nás zajímal i vliv slunečního záření na obsah alfa hořkých látek ve chmelu. Velmi zajímavé zjištění je to, že vliv slunečního záření v některých letech (2015, 2016) na obsah alfa hořkých látek je pravděpodobně vyšší než na výnos chmele (tab. č. 10). Tuto skutečnost lze dovozovat dle těsnosti zjištěných vztahů a hodnot korelačních koeficientů (tab. č. 11). Je však nutné konstatování, že jsou i roky, kdy má sluneční záření vliv spíše velmi malý (2017) a obsah alfa hořkých látek je tedy  působen polyfaktoriálně i ostatními vlivy (stáří porostů, genotyp, vlastnosti půdy a dalšími).

Tab. č. 11 - Závislost obsahu alfa hořkých látek na celkovém ročním úhrnu ozáření svahu chmelnice (%) 

3.6.1.  Obsah alfa hořkých látek v závislosti na slunečním svitu v roce 2015

Graf č. 19 – Závislost alfa hořkých látek na celkovém úhrnu ročního ozáření svahu chmelnice (%) v roce 2015 

Zajímavostí roku 2015 byl pozitivní vliv slunečního záření na obsah alfa hořkých látek (graf č. 19). Byla zjištěna statistická závislost s velmi silnou korelací (R² = 0,93047). Působení slunečního záření mělo však svůj limit, tedy hodnotu kolem 102 % celkového ročního ozáření a posléze došlo k poklesu alfa hořkých látek. Tento limit se shoduje v roce 2015 i poklesem výnosu (graf č. 16).

3.6.2.  Obsah alfa hořkých látek v závislosti na slunečním svitu v roce 2016

Graf č. 20 – Závislost alfa hořkých látek na celkovém úhrnu ročního ozáření svahu chmelnice (%) v roce 2016 

Byla zjištěna statistická závislost se silnou korealcí (R² = 0,72089) mezi celkovým úhrnem ročního slunečního ozáření a obsahem alfa hořkých látek, kdy s rostoucím osluněním dochází nejdříve k jejich růstu do hodnoty kolem 101 % oslunění a pak k prudkému  poklesu obsahu alfa hořkých látek (graf č. 20). Zajímavostí roku 2016 bylo, že větší hodnota slunečního ozáření působila na výnos chmele spíše pozitivně (graf č. 17), ale na obsah alfa hořkých látek již to byla hodnota ozáření, která snižovala obsah alfa hořkých látek.

3.6.3.  Obsah alfa hořkých látek v závislosti na slunečním svitu v roce 2017

Graf č. 21 – Závislost alfa hořkých látek na celkovém úhrnu ročního ozáření svahu chmelnice (%) v roce 2017

V roce 2017 byla nalezena statistická závislost se slabou korelací (R² = 0,18376) mezi celkovým ročním ozářením chmelnice a obsahem alfa hořkých látek. Trend vztahu napovídá, že s rostoucí hodnotou celkového ročního ozáření stanoviště klesal lineárně i obsah alfa hořkých látek.

3.7.     Výnos alfa hořkých látek v závislosti na slunečním svitu v letech 2015, 2016, 2017

Zajímavostí zjištěných statistických závislostí mezi výnosem alfa hořkých látek a celkovým ročním slunečním ozářením stanoviště jsou dva poznatky. Za prvé se jedná o velmi podobné vztahy s podobným průběhem (2015, 2017), rok 2016 je jejich inverzí (zrcadlově obrácený). Za druhé se jedná o vztahy spíše s velkou korelací (2015, 2017), někdy je korelace slabá (2016).

Celkový průběh závislostí (výnos alfa hořkých látek) u jemných aromatických chmelů pravděpodobně prioritně určuje výnos chmele v daném roce, neboť má podstatně větší variabilitu než obsah alfa hořkých látek. U žateckého poloraného červeňáku není tato hodnota hospodářsky i obchodně zajímavá, šetření bylo provedeno jen pro úplnost.

Tab. 12 – Závislost výnosu alfy na celkovém ročním úhrnu ozáření svahu chmelnice (%)

3.7.1.  Výnos alfa hořkých látek  v závilostsi na slunečním svitu 2015

Graf č. 22 – Závislost výnosu alfy na celkovém úhrnu ročního ozáření svahu chmelnice (%) v roce 2015

V roce 2015 byla zjištěna statistická závislost s velmi silnou korelací (R² = 0,98988) mezi výnosem alfa hořkých látek a celkovým ročním slunečním ozářením (graf č. 22). Zjištěná závislost má identický průběh jako zjištěná závislost mezi celkovým ročním ozářením a výnosem chmele v roce 2015 (graf č. 16).

3.7.2.  Výnos alfa hořkých látek v závislosti na slunečním svitu v roce 2016

Graf č. 23 – Závislost výnosu alfy na celkovém úhrnu ročního ozáření svahu chmelnice (%) v roce 2016

V roce nebyla zjištěna statistická závislost se slabou korelací (R² = 0,10177) mezi výnosem alfa hořkých látek a hodnotou celkového ročního ozáření stanoviště (graf č. 23). Podobu zjištěného trendu lze však vykládat jako jistou obdobu inverze v roce 2016 zjištěné závislosti výnosu chmele a celkového slunečního ozáření (graf č. 17).

3.7.3.  Výnos alfa hořkých látek v závislosti na slunečním svitu v roce 2017

Graf č. 24 – Závislost výnosu alfy na celkovém úhrnu ročního ozáření svahu chmelnice (%) v roce 2017

V roce 2017 byla zjištěna statistická závislost se střední korelací (R² = 0,43229) mezi výnosem alfa hořkých látek a celkovým ročním slunečním ozářením (graf č. 24). Zjištěná závislost má identický průběh, jako zjištěná závislost mezi celkovým ročním ozářením a výnosem chmele v roce 2017 (graf č. 18).

4.    Závěr

4.1.     Povětrnostní podmínky 2015, 2016, 2017

Nižší výnosy chmele v roce 2015 byly způsobeny nadprůměrným slunečním svitem (112,71 % normálu), podprůměrnými srážkami (68,53 % normálu) při absolutním deficitu srážek 127,6 mm oproti normálu a nadprůměrnými teplotami (110,39 % normálu) období 1. – 9. měsíce oproti průměru let 1975 - 2016.

Nadprůměrné výnosy chmele roku 2016 byly provázeny průměrnými až slabě nadprůměrnými teplotami (109,45 % normálu), nadprůměrnými srážkami v červnu a průměrnými srážkami za celé období (92,79 % oproti normálu) při absolutním deficitu srážek 29,2 mm. Rok byl velmi specifický podprůměrným slunečním svitem v měsíci 2 – 7 a spíše průměrným slunečním svitem za celé období (100,62 % normálu).

Rok 2017 s průměrnými výnosy chmele byl zapříčiněn nadprůměrnými teplotami (109,45 % normálu) mimo měsíc duben, který byl velmi chladný, kdy byly i nadprůměrné srážky, které byly celé zkoumané období 2017 jen podprůměrné až průměrné (90,22 % normálu ) s absolutním deficitem srážek 39,9 mm. Sluneční svit byl v roce 2017 nadprůměrný (108,95 % normálu).

4.2.     Výnos chmele a stáří chmelnic

V roce 2015 nebyla zjištěna závislost mezi stářím chmelových porostů (R² = 0,002) a jejich výnosem. V roce 2016 byla zjištěna závislost (R² = 0,503) mezi stářím chmelových porostů a jejich výnosem s tím závěrem, že výnos se zvyšoval s věkem chmelových porostů. V roce 2017 byla zjištěna  závislost mezi výnosem a stářím chmelových porostů (R² = 0,418). S rostoucím věkem se výnos chmelových porostů snižoval.

4.3.     Obsah alfa hořkých látek a stáří chmelnic

V letech 2015, 2016, 2017 byla zjištěna statistická závislost mezi obsahem alfa hořkých látek a slunečním zářením. V roce 2015 bylo zjištěno, že do stáří 20 let obsah alfy klesá, pak se ale zvyšuje. Jedná se o vztah se střední korelací (R² = 0,524). V roce 2016 byl zjištěn podobný zlomový trend, kde však s rostoucím věkem chmelových porostů docházelo ke zvyšování obsahu alfa hořkých látek. Tento vztah byl však se slabou korelací (R² = 0,184). V roce 2017 byl zjištěn vztah se silnou korelací (R² = 0,738), kdy s rostoucím věkem docházelo k poklesu obsahu alfy, kdy mezním rokem je 20. rok stáří chmelového porostu a dále již k dalšímu poklesu alfy nedochází. Největší obsah alfa hořkých látek byl zjištěn ve chmelových porostech do 10. roku věku.

4.4.     Výnos alfa hořkých látek a stáří chmelnic

V letech 2015, 2016, 2017 byla zjištěna statistická závislost mezi věkem chmelového porostu a výnosem alfa hořkých látek. Hodnota korelačního koeficientu byla v roce 2015 slabá (R² = 0,236). V roce 2016 byla zjištěna statistická závislost s velmi silnou korelací (R² = 0,898) mezi výnosem alfa hořkých látek a stářím chmelového porostu, kdy s rostoucím věkem chmelového porostu rostl i výnos alfa hořkých látek. Největší výnos alfa hořkých látek byl v roce 2016 na nejstarším chmelovém porostu ve věku mezi 35 - 40 lety. V roce 2017 byla zjištěna statistická závislost se slabou korelací (R² = 0,146) mezi stářím chmelového porostu a výnosem alfa hořkých látek.

4.5.     Výnos chmele a sluneční záření

V letech 2015, 2016, 2017 byla nalezena statistická závislost mezi výnosem chmele a slunečním zářením. V roce 2016, který byl charakteristický ročně průměrnými a měsíčně podprůměrnými hodnotami slunečního svitu, byla nalezena statistická závislost (R² = 0,39575) mezi výnosem chmele a celkovým ročním úhrnem slunečního ozáření stanoviště chmelového porostu. S rostoucím ozářením rostl i výnos chmele, v roce 2016 bylo sluneční záření limitem pro výnosy chmele. V letech 2015 a 2017 těsnost zjištěných statistických závislostí, vyjádřená hodnotou korelačních koeficientů, je obdobná. Korelace v roce 2015 (R² = 0,412) a v roce 2017 (R² = 0,3564) osciluje kolem podobné hodnoty. Tento vztah je tedy ročníkově stabilní, z čehož lze usuzovat stálé působení slunečního záření na tvorbu výnosů chmele. V letech s nadprůměrnými hodnotami slunečního svitu (2015, 2017) však sluneční svit do určité hranice působí na výnos růstově a po jejím dosažení dochází již jen k poklesu výnosů.

4.6.      Obsah alfa hořkých látek a sluneční záření

Mezi slunečním zářením a obsahem alfa hořkých látek byla zjištěna v letech 2015, 2016, 2017 statistická závislost. V roce 2015 se jednalo o korelaci velmi silnou (R² = 0,93047) a v roce 2016 o korelaci silnou (R² = 0,721). V roce 2017 byla zjištěna korelace slabá (R² = 0,18376). V roce 2015 větší sluneční ozáření znamenalo větší obsah alfa hořkých látek, ale při dosažení určité hladiny došlo k poklesu výnosů. V letech 2016 a 2017 již jen malé zvýšení hodnoty slunečního záření nad základní hladinu působí snížení obsahu alfa hořkých látek.

4.7.     Výnos alfa hořkých látek a sluneční záření

Byla zjištěna statistická závislost mezi slunečním zářením a výnosem alfa hořkých látek. V roce 2015 byla korelace velmi silná (R² = 0,99), v roce 2016 byla korelace slabá (R² = 0,102) a v roce 2017 byla korelace střední (R² = 0,432).

4.8.     Další okruhy pro výzkum a analýzu

Jedním z cílů práce bylo vytyčení dalších okruhů šetření. Jedná se o následující okruhy otázek analytických, případně i výzkumných úkolů:

4.8.1.  Povětrnostní podmínky

Vliv povětrnostních vlivů na výnos a kvalitu chmele v dlouhé časové řadě. Vývoj povětrnostních podmínek a jejich dynamika v dlouhé časové řadě, možné cykly a jejich případná predikce, adaptace agrotechniky chmele na změnu klimatu. Vliv slunečního svitu a aktivity Slunce na výnos a kvalitu chmele.

4.8.2.  Agrotechnika chmele

Regulace slunečního svitu v chmelových porostech. Volba stanoviště pro výsadbu chmele, volba sponu při výsadbě chmele, termín regulace růstu chmele, způsob zavádění chmele s ohledem na sklon stanoviště a expozici stanoviště ke světovým stranám. Regulace růstu chmele nedestruktivním způsobem, kombinace nedestruktivních způsobů regulace růstu chmele s mechanickým řezem jako významný faktor pro zabránění, snížení nebo zpomalení virové infekce chmele s ohledem na zvýšení výnosů chmele a zvýšení obsahu alfa hořkých látek

4.8.3.  Šlechtění a genetika chmele

Epigenetická adaptace a dědičnost chmele. Staré a velmi staré chmelové porosty jako cenný genetický zdroj. Klonová selekce se zaměřením na epigeneticky získané vlastnosti chmele-stabilní výnos, obsah alfa hořkých látek, dlouhověkost, odolnost chorobám, škůdcům a povětrnostním výkyvům, adaptace na prostředí.

5.     Literatura

ČVANČARA F. - Zemědělská výroba v číslech, Státní zemědělské nakladatelství, 1962, Praha.

KROFTA, Karel – Dlouhodobý vývoj obsahu alfa kyselin v českých odrůdách chmele, Sborník Bioklima 2010, Mezinárodní konference 7. - 9.9. 2010, Praha,

dostupné na: https://www.forim.sk/index_soubory/Fabrika_Merganic_2010b.pdf

KROFTA K., Mikyška A., Tichá J. – Ročníkové prognózy obsahu alfa kyselin v českých chmelech, Kvasný průmysl, 2012 (roč. 58), č. 9, Výzkumný ústav pivovarský a sladařský, a.s.,

dostupné na: https://www.kvasnyprumysl.cz/en/artkey/kpr-201209-0002_Rocnikove_prognozy_obsahu_alfa_kyselin_v_ceskych_chmelech.php?back=%2Fsearch.php%3Fquery%3DSlada%F8sk%FD%20%FAstav%20in%3Aauth%20name%20key%20abstr%26sfrom%3D180%26spage%3D30

LATZEL, Vít - Epigenetická dědičnost v ekologii a evoluci rostlin, Vesmír 94, 105, 2015/2, Praha,

dostupné na: https://casopis.vesmir.cz/clanky/clanek/id/10917

LATZEL, Vít a kol. - Epigenetic diversity increases the productivity and stability of plant populations, Nature Communications 4, Article number: 2875, 23. 6. 2013,

dostupné na: dostupné na: https://www.nature.com/ncomms/2013/131128/ncomms3875/full/ncomms3875.html

LEDNICKÝ V., Doležel F., Klapal I. – Vliv teploty vzduchu a srážek na výnos a kvalitu chmele v moravské chmelařské oblasti, Meteorologické zprávy 35, 1 (1982), s. 24-28, 3 obr., 5 tab., lit. 13, Praha.

MOŽNÝ M., Havlík V. – Studie kolísání atmosférických srážek v české chmelařské oblasti, Meteorologické zprávy 45, 5 (1992), s. 148-152, 8 obr., 3 tab., lit. 11. Praha.

PAVLOUŠEK P. - Pěstování révy vinné, moderní vinohradnictví, Grada a.s., 2011, Praha.

PEJML, Karel - Příspěvek ke studiu vlivu počasí na průběh fenologických fází chmele a na jeho výnosy, Meteorologické zprávy 24, 5-6 (1971), 123-126, Praha, 1971.

PEJML, Karel – Kolísání klimatu v 16. a v 17. stol. v české vinařské a chmelařské oblasti, Meteorologické zprávy 18, 6 (1965), 164-167, Praha, 1965.

PEJML, Karel – Příspěvek ke studiu srážek v české chmelařské oblasti, Meteorologické zprávy 26, 2 (1973), 42 – 5O, Praha, 1973.

PEJML, Karel – Vliv meteorologických faktorů na výnosy chmele, Meteorologické zprávy 20, 1 (1967), 24-27, Praha.

PLUHÁČKOVÁ H., Ehrenbergerová J., Kretek P., Kocourková B. – Chmelové silice ve vybraných odrůdách z různě starých chmelnic, Kvasný průmysl, 2011 (roč. 57), č. 7-8, Výzkumný ústav pivovarský a sladařský, a.s.,

dostupné na: https://kvasnyprumysl.cz/artkey/kpr-201107-0016_Chmelove_silice_ve_vybranych_odrudach_z_ruzne_starych_chmelnic.php?l=EN&l=CZ&l=EN&l=CZ

POKORNÝ, Jaroslav Ing. – Vliv lokality a ročníku na produkci a kvalitu chmele. Doktorská disertační práce, Česká zemědělská univerzita v Praze, katedra rostlinné výroby. Praha, 2011,

dostupné na: https://www.agrobiologie.cz/pds/dp/pokorny.pdf

SCHÖNBERGER H. – N.U. Agrar GmbH – poradenství mezi výzkumem a praxí, Info 15/2016 z 1. srpna 2016, Studená – Jindřichův Hradec.

ŠTRANC J., Zelenka V. – Vliv teploty ovzduší na růst, vývoj a výnosy chmele, Chmelařství 6/1989. Vydavatel Chmelařství a Státní zemědělské nakladatelství, Žatec, Praha

ŠTRANC P., Štranc J., Jurčák J., Štranc D., Pázler B. – Řez chmele – odrůdy Žatecký poloraný červeňák v podmínkách ČR, Praha, 2007,

dostupné na: https://katedry.czu.cz/storage/4463_metodika_rch.pdf)

Poděkování:

Autoři děkují spolupracovníkům ze Zemědělské společnosti Chrášťany s.r.o. za pomoc při zpracování dat, dále za cenné náměty a připomínky.