Vítejte v technofeudalismu! - Mladá Fronta DNES

Vítejte v technofeudalismu!

Petr Robejšek, politolog
Mladá Fronta DNES, 20.5. 2023

Mezi Smart City a Mordorem: tzv. čtvrtá průmyslová revoluce je jenom snahou o návrat k jakési odrůdě feudalismu. V ní jsme se od sloganu „náš zákazník, náš pán“ dostali až k variaci „náš zákazník, naše surovina.“

Obraz Fighting TEmeraire vlečená k poslednímu kotvišti namaloval v roce 1839 anglický romantický malíř J. M. W. Turner. V teplé záři zapadajícího slunce na něm vidíme kolový parníček táhnoucí k sešrotování obrovskou plachetnici s 98 děly. Síla a rychlost parní lodi byly pro Turnera symbolem lidského génia a blahodárného působení techniky, milník na cestě ke zlepšení života lidí a oslava pokroku.

Technika však má i svou odvrácenou tvář. Historie vynálezů nás učí, že vždy patří bohatým, kteří je nasazují, aby na tom vydělali. Poprvé se to ukázalo osmdesát let před vznikem Turnerova obrazu. V roce 1760 zjistili britští textilní fabrikanti, že nejsou konkurenceschopní, protože svým dělníkům musejí platit vyšší mzdy než ve Francii – a proto je nahradili stroje.

Blahobyt pro všechny

Více než dvě stě let poté, v roce 1980, vydal papež neoliberalismu Milton Friedman slavnou knihu Svobodně si vybrat. Tvrdí v ní, že svobodný trh všechno zařídí a dlouho to byla skoro pravda.

Tomu, aby hospodářské superelity zneužily svou moc, bránila jednoduchá závislost. Mohly vydělávat jen tehdy, když nabízely to, co si lidé chtěli a mohli koupit. To byl kapitalismus pod heslem „náš zákazník, náš pán“, a přestože inovace vlastnili mocní průmyslníci, těžila z nich i masa obyčejných lidí.

V osmdesátých letech minulého století začaly potíže. Zbožím nasáklá konzumní společnost začala ztrácet zájem o další a další věci. V Německu, hospodářsky nejúspěšnější západoevropské zemi, změřili již v roce 2015, že v průměrné domácnosti je 10 000 předmětů a 5 000 z nich se nikdy nepoužije. Lidé vlastnili příliš mnoho věcí a jejich zájem o další klesal. Začal soumrak epochy „náš zákazník, náš pán.“

Podnikatelé reagovali podobně, jen cyničtěji než jejich předchůdci v roce 1760, kteří příliš drahé textiláky nahradili stroji. Dnešní světová ekonomická superelita má pro Friedmanovo tvrzení, že svobodný trh bude řízen svobodným člověkem, jen pohrdavý úšklebek. A pravidlo „náš zákazník, náš pán“ prostě zrušila. Pro svou cestu k profitu si korporace našly zkratku přes vykořisťování zákazníků podle pravidla „ náš zákazník, náš zdroj.“ Podle něj se chová každý, kdo si na internetu sám hledá hotely, vyplňuje letenky nebo používá online banking. Vždy je neplacený zaměstnanec těch, kteří mu vlastně prodávají své služby.

Pravdilo „náš zákazník, náš zdroj“ je ještě výnosnější, když lidem prodáte pračku, která se dříve rozbije, anebo auto, které najede méně než kdysi. A nejenom to. Superbohatí vlastní vynálezy, ale uskutečňují a především zacíleně hledají jenom takové inovace, které umožňují vytěžování lidí. Od vývoje algoritmů nákupního chování, nástrojů k manipulování volnočasových aktivit přes bezplatné  využívání jejich výdělků a úspor bankovním průmyslem až ke zneužívání jejich těl jako zdrojů zisku. To jsou inovace, které vyžadují přesnější označení než „náš zákazník, náš zdroj.“ Pro ně platí „náš zákazník, naše surovina.“

Agresivní technika

V současné éře přestaly technické vynálezy především usnadňovat život lidí a staly se převážně mocenským nástrojem. Přírodní vědy za to nemohou a sám vynálezce nese jen část viny. Je okouzlen svým nápadem a předávkován drogovou proveditelností. Zdegenerování techniky do mocenského nástroje vykořisťování a utlačování zavinili především chamtiví investoři a úplatní politici, kteří je nezabrzdí. Ale nemalou část viny na mocenském zneužití techniky má i konzumismem opojený dav. To jsou miliony těch, pro které „mít něco nového“ nahrazuje to jedině podstatné „být sám sebou.“

Nejaktuálnějším příkladem mocensko-politického využití technického vynálezu je elektromobilita. Neobyčejně schopný Elon Musk chce na ní pravděpodobně pouze ukázat, že dokáže vydělat, na čem si zamane. Ale světová podnikatelská a politická superelita používá elektromobilitu jako nástroj k demontáži demokracie a tržní ekonomiky, protože nedokáže vytvořit ani prosperující hospodářství, ani demokraticky vládnout svobodným lidem. Proto chce přestavět společnost tak, aby odpovídala jejím schopnostem a zájmům. Cílem mocných je nejenom prosadit standardizaci hospodářského chování, ale i „sjednotit“ životní podmínky, myšlení a jednání všech lidí, ve všech situacích. Jako morální zástěrka slouží axiom ohrožení klimatu a státem měřená, to znamená podle jeho potřeb určovaná „uhlíková stopa“ pro cokoliv.

Je mi nepochopitelné, proč se do svého auta zamilovaní čeští muži nebrání elektrifikaci automobilismu. Kolik z nich si bude moci, při systematickém zvyšování životních nákladů, koupit elektroauto? Drtivá většina bude (jestli vůbec) jezdit ve starých, po kubánsku záplatovaných benziňácích. A toto omezení mobility masy patří – vedle zdražení energií, vysokého (ekologicky zdůvodněného) zdanění, kroků k zabavení nemovitostí a elektronizace měny – ke způsobům, jak obyvatelstvo připravit o majetek.

Čtvrtá průmyslová revoluce?

Z hlediska elit je každé svobodné rozhodnutí porucha, která ohrožuje jejich vládu. Svou neschopnost postarat se o prosperující ekonomiku a demokraticky zacházet s rodílností lidí, chtějí „vyřešit“ digitalizací společnosti. A proto byl zákazník kdysi „pánem“, potom ho degradovali na moulu, který zaplatí za více, než skutečně dostane, a posléze jej začali zneužívat jako „surovinu“ k ekonomickému vytěžování. Teď se má, samozřejmě ve jménu technického pokroku, stát nevolníkem, uvězněným v datové schránce.

Státní médi a finančně motivovaní experti se zalykají ódami na technický pokrok a vydávají bezuzdné zaplevelování společnosti internetem za IV. Průmyslovou revoluci. Opravdové průmyslové revoluce jsou ale historické převraty ve formách výroby a práce. Právem se hovoří o třetí průmyslové revoluci, která začala v sedmdesátých letech 20. století a je nesena mikroelektronickou technologií. Ale dnešní digitalizační smršť není kvalitativní (a proto revoluční) změna, pouze kvantitativní proces – nic jiného než internetizace všeho.

Takzvaná IV. Průmyslová revoluce je reakcionářský puč, který chce vyspělé země zavléci do stavu před Francouzskou revolucí. Svět má být kvůli profitu a moci menšiny zamořen internetem, zalit do plastiku a většina lidí znovu přikována na jedno míst. Elity neschopné vytvořit prosperující hospodářství a svobodnou společnost se snaží vytvořit techno-feudalismus: na vrcholu globální hierarchie několik tisíc nejbohatších (ve středověku to byly královské rody), pak média a vědci (kdysi to byli kněží) a konečně politici a státní zaměstnanci (dříve dvorní úředníci a drábové). Úplně dole pak masa poddaných.

Předzvěstí této kontrarevoluce megalomanských boháčů byly medicínsky zbytečné a ekonomicky škodlivé lockdowny. Jejich trvalou verzí se mají stát „Smart Cities“, kde mají být masy lidí ustájeny a pěstovány podle těchto pravidel: Nic nevlastníš a vše, co potřebuješ, ti dá vrchnost.

Tvé krmelce budou maximálně 15 minut od přiděleného kotce, ve kterém žiješ. Automobil si možná smíš občas půjčit, ale cestování dál je ti zauhlíkováno. Říká se tomu sice „Smart City“, ale ti, kteří v takovém městě žijí, jsou na tom stejně jako středověcí nevolníci, kteří se bez dovolení pána nesměli hnout z místa. Jejich domácí oltářík je oboustranná obrazovka přetékající propagandou státních médií, jejich tržiště je automatická balíkovna na rohu a jejich „okno do světa“ datová schránka v mobilu. „Smart city“ je jen reklamní slogan, Mordor je realita.

Technika Turnerovy doby a i dlouho potom chtěla a směla sloužit lidem. Ale dnes z těchto příslibů zbývá již jen matný odlesk na plátnech geniálního malíře. Když se z dnešního hlediska díváte na (s důvěrou v budoucnost) stažené plachty hrdé lodi Fighting Temeraire, tak jsou jen symbolem kapitulace humanismu před hrabivostí megalomanské superelity.

Zakázat vynálezy?

Ekonomie nás učí, že kapitalismus nemůže přežít bez hospodářského růstu, který ale neexistuje bez technických inovací. Tahle závislost fungovala od parního stroje až skoro dodnes. Ale v éře nadbytku postrádá ekonomický růst společenský smysl a proveditelnost. Proto nás technické inovace před sebou ženou do zkázy. Více než 250 let pomáhaly stroje uspořit práci lidem. Dnes hrozí, že technika v rukou bohatstvím posedlé a pomatené elity nahradí lidi stroji tak radikálně, že „uspoří“ lidstvo.

Penězi zfetovanou techniku musíme nutně dát do svěrací kazajky. Ale copak smíme zakázat vynalézání? Ano, když svoboda výzkumu znamená svobodu vymýšlet, jak nás vykořisťovat a zotročit. To, co se odehrává od jara 2020, silně zpochybňuje víru, že technické vynálezy prospívají celému lidstvu. A to jen tušíme další hrozby nové techniky. Hawkingovo varování před umělou inteligencí, to nejsou jen nesrozumitelné vzorečky v hlavě génia. Umělá inteligence vás může připravit nejenom o práci a blahobyt, ale i o svobodu- a když na to přijde, také o život.

Že se vynalézání stejně nedá zastavit? Ale jak to, že kvůli covidu byly ze dne na den zastaveny hospodářské aktivity a omezena volnost pohybu? V Německu právě zakázali jaderné elektrárny, které jsou jinde považovány za pokrok. A možné, přestože ekonomicky škodlivé, je i mocenské potlačování spalovacích motorů ve prospěch disfunkční elektromobility. Totéž platí o znemožnění nedostatečně výnosných průmyslových nebo farmaceutických inovací, anebo „zmizelých“ vynálezů Nikoly Tesly.

Jestliže během epidemie covidu vrchnost zakazovala kdeco, včetně zpěvu, je dnes nutné a možné, abychom se stejně radikálně vypořádali s mnohem nebezpečnějším a skutečně pandemickým zamořením světa agresivní technikou. A hlavně nezapomeňte, že předchozí totality, fašistická a komunistická, děsí lidi dodnes, přestože neměly ani zlomek současných technických možností.

Na řadě je sebeobrana

Německý filozof minulého století Hans Jonas promyslel nutnost zajistit striktně služební roli techniky pro společnost. Napsal tehdy prorocká slova: „Svět sám se stal laboratoří a člověk objevuje to, co by potom, až pozná, co objevil, raději neobjevoval.“ Přemýšlejte o významu téhle věty pro nás a příští generace a přimyslete si umělou inteligenci. Víme o jejich hrozbách málo, ale už teď je jasné, že je to civilizační atomová bomba. Necháme ji v rukou bohatstvím a mocí posedlých a pomatených elit?

Víme tedy, že je nutné dát penězi zfetovanou techniku do svěrací kazajky přísné regulace. Víme ale stejně jistě, že to vládnoucí neudělají. Naposledy to potvrdili svým chováním při covidu. Používali jen taková opatření, která se jim a podnikatelským elitám mocensky a ekonomicky vyplácela. Proti agresivní technice pomůže jen sebeobrana společnosti. Ale jak? To už je asi téma na jinou esej.

Fighting Temeraire vlečená k poslednímu kotvišti (J. M. W. Tumer, 1839)
foto: archiv