Sušení chmele je věda!

Sušení chmele je věda!

Československá pivovarsko - sladařská ročenka 2023
Ing. Michal Vokřál, CSc.

Očesáním chmelových hlávek, (dnes již pouze v česačce)  jejich život nekončí. Stále ještě se jedná o živý rostlinný organismus s životními pochody, především  intenzivním dýcháním.

Otec a syn Klasové

Co je sušení chmele

Strojním česáním dochází k mikroskopickému poškození povrchu chmele  a proto je třeba masu skladovaného, čerstvě očesaného chmele co nejdříve usušit. Sušení lze proto definovat jako tepelný proces, při němž je odstraňována vlhkost z chmelových hlávek odpařením do proudu sušícího vzduchu. Vlastní průběh sušení chmele na sušičce je ovlivňován hlavně vlhkostí hlávek. Svojí roli přitom hraje celá řada faktorů. K těm hlavním patří odrůda chmele, denní doba stržení rév ve chmelnici, klima, teplota a vlhkost vzduchu v průběhu dne aj.

Ovlivňování sušení chmele

Chmelové hlávky před sušením mají obsah vody v rozsahu 76 – 82 % s různým podílem vlhkosti vřeténka a listenů, podle odrůdy a velikosti hlávek. Konečný obsah vlhkosti hlávek před klimatizací by měl být v rozsahu 5 – 7 %, tzv. „na vřeténko“. Na  dosažení těchto hodnot má velký vliv jednak teplota sušícího vzduchu, doba sušení (5 až 8 hodin) a další vnější meteorologické vlivy, ale také rychlost „přeskladnění“ očesaného chmele z česačky do sušárny. Chmel jenž prošel strojním česáním a je skladován v žočcích nevhodným způsobem a dlouhodobě (nad 6 hodin) bez provětrávání se může zapařit a tím znehodnotit.

Zlepšovák

Dříve se tomu říkalo „zlepšovací návrh“, lidovým žargonem „zlepšovák“. Zlepšovatel si také většinou  „vykoledoval„  od svého zaměstnavatele za konkrétní vylepšení (stroje, technologie) peněžitou nebo věcnou odměnu. Odměnu by si takový inovátor samozřejmě zasloužil i dnes, kdy se nové řešení nazývá „chytrým“. Dnes je taková doba, že vše je, nebo musí být „chytré“ nebo minimálně „udržitelné“. Kdekdo se tím zaklíná, ale o tom, co to bude stát se taktně mlčí. Proč by ale měl odměnu získat spolumajitel vlastní rodinné firmy?  Jednak to dělá pro sebe, jednak za účelem snížení nákladů, lidské dřiny a i počtu pracovníků. Zatímco nad některými „chytrostmi“ si rozumný člověk může ukroutit hlavu, jiné dávají za pravdu tvrzení o „zlatých českých ručičkách“. Vlastní chytrost spočívá v odstranění lidské dřiny a snížení počtu potřebných pracovníků. To dokáží například roboti na automobilových továrních linkách nebo v potravinářství. Čím dál více bude chytrost potřeba i v zemědělství. V případě sušičky chmele ve firmě Zemědělská společnost Chrášťany je „zlepšováků“ z domácí dílny několik.

Sušička v Chrášťanech

Podle výkladu Ing. Miloslava Klase, CSc. – ředitele Zemědělské společnosti Chrášťany s.r.o., to za starého systému fungovalo tak, že se zelený chmel očesal, a dal do žočků  (cca 25 kg). Vše se dělalo ručně. Lidé museli manipulovat s žočky, konkrétně je zvednout na chmelovou káru, a převážet je na vedlejší sušárnu. Tam se žočky přeložily do nákladního výtahu a vystoupaly na nejvyšší půdu. Další parta lidi je ručně vyložila z nákladního výtahu a odnesla do sušících komor a tam je ručně vysypala. Při pomyšlení, že tak za směnu učinili  po 16 závozech s 40 – ti žočky z každého je zřejmé, že to byla velice náročná, manuální práce, po jejímž skončení mnozí necítili svá záda. Sypání chmele z nejvyššího patra  směrem dolů  trvá v sušárnách chmele i nadále. V Chrášťanech ale do toho zapojili prvky moderní doby. Díky nápadům, šikovnosti, vlastním „zlepšovákům“ s využitím čidel, vlastního softwaru a počítačů a hlavně praktické realizaci se podařilo i s předem limitovaným rozpočtem  vytvořit „chytrou“ sušárnu. Její chytrost odstranila namáhavou ruční práci a to dokonce i při úspoře 10 lidí. Jedná se o systém vertikálních a horizontálních dopravníků, který vznikl jako skládačka toho, co bylo k dispozici na trhu.

Chmel na dopravníku

Lanovková dráha

Jako lanovková dráha vypadá vodorovný dopravník přepravující chmel od česačky k sušičce. Dopravník je tvořen dvěma pásy o celkové délce 40 m. Je umístěn ve výšce 5 m nad zemí. Na něj navazuje zásobník na zelený chmel o kapacitě 41 m³ zakoupený u firmy Chmelařství Žatec jako polotovar a dokončený dle zástavbových podmínek. Dopravní cesty dále pokračují svislým dopravníkem umístěným na stěně sušárny. Je vysoký 16500 mm a jeho pracovní šíře je 900 mm. Toto atypické umístění a jeho rozměry jsou nastaveny tak, aby nedocházelo k drcení hlávek při vertikální dopravě do komor sušárny. Od prvních výkresů až po realizaci to vše trvalo pouhé 3 měsíce! V posledním patře sušárny pracují dopravníky dlouhé 20 m. Dlouho také trval výběr vhodného materiálu pro tak dlouhý dopravník, včetně ověřování různých vhodných materiálů na jeho konstrukci. Vše bylo završeno zkonstruováním vlastního počítače z čipů i softwaru ing. Pavlem Tesařem.  Čipy hlídají senzory, takže je dokonalý přehled o tom, kde se chmel pohybuje, kdy se má dopravník rozjet nebo naopak zastavit, atd. Letos se vše ještě ladí a jedná se o ověřovací poloprovoz. Předpokládá se odbourání další ruční práce v případě regulačního systému.

Horizontální dopravník mezi česačkou a sušárnou, v pozadí vertikální dopravník
na stěně sušárny
 

Sušící komory v sušárně

Chmelové hranoly
 

Muž v pozadí

Co až do tohoto okamžiku bylo někde v pozadí, lze již nyní odkrýt. To vše, tedy myšlenky, plány a realizace vzniklo a bylo realizováno díky iniciativě přemýšlivosti a nápadům Miloslava Klase ml., který kromě funkce mechanizátora a chmelaře zvládá  plnit i funkci inovátora, vývojáře, konstruktéra, zkušebníka, realizátora, programátora a vedoucího směny. Zkrátka a dobře člověka, kterého je třeba „do zlata zabalit“. A jak se potvrdilo, musí být také trochu snílek, trochu workholik, a každopadně pilný a současně i tvrdý člověk. Je také na místě přiznat, že k realizaci jeho snů mu výrazně pomohl „rodinný sytém“ tvořený počítačem a softwarem a kolektiv mladých a zručných spolupracovníků – ing. Štěpán Klas, Nicolo De Gennaro, Matěj Filip, Mikuláš Segeďa a Roman Kobza. Všichni ve firmě jsou rádi za nový systém přepravy chmele, který definitivně odstranil lidskou dřinu.

Sušič chmele je stále nenahraditelný

Výška sušeného chmele 25 – 30 cm dnes závisí na odhadu zkušeného sušiče chmele. Již v příštím roce tomu bude jinak. Výšku bude hlídat stroj řízený  počítačem. Současně bude schopen přejíždět z komory do komory. I tak je funkce sušiče chmele nenahraditelná. Již jen proto, že každá odrůda má jinou stavbu hlávek, jinak při sušení reaguje. Sušení je ryze individuální proces, který žádný stroj nedokáže nahradit, včetně zkušeností člověka. Velkou roli mají také provozní zkušenosti sušiče chmele. Na něm záleží finální podoba usušeného chmele. Chmel se může dlouho trvajícím sušením přesušit nebo naopak nedosušit.

Co je klimatizace chmele

Může se zdát, že správným usušením chmele vše skončilo. Není tomu tak. Takto usušený chmel lze dlouhodoběji skladovat, avšak s ním není možná manipulace, protože při této vlhkosti se hlávky manipulací rozpadají a dochází k tzv. rozplevení. Proto je nutné chmel v klimatizační jednotce zvlhčit na hodnotu 10,5 – 11,5 %. Takto upravený chmel lze lisovat do žoků či nově do hranolů a dodávat k odběrateli nebo k následnému dalšímu zpracování.

Klimatizační komora

Dovlhčení se provádí v klimatizační komoře, což trvá přibližně 1,5 – 2 hodiny. I v tomto případě celý postup řídí vlastní regulace s počítačem a softwarem od ing. Pavla Tesaře a je doplněn čidly a řízen vlastním programem. Potvrdilo se, že univerzální program nefunguje, funkční je pouze software vytvořený na míru potřeb a situace konkrétního zákazníka.

Znát, umět naučit a přesvědčit

Současně je třeba zdůraznit roli vedoucího provozu. Ten musí technologii sušení chmele nejen znát, ale hlavně jí musí svým spolupracovníkům srozumitelně vysvětlit a pro výrobu je získat. To platí nejen pro sušení chmele, ale v celé řadě podobných pracovních postupů a mnoha pracovišť. Na závěr je třeba zdůraznit , že vše, co s technologickou úpravou sušičky a její posun o několik kvalitativních řádů výše firma Zemědělská společnost Chrášťany udělala,  vytvořila sama s vlastními lidmi i vlastními finančními prostředky. Bez dotací!

Ing. Michal Vokřál, CSc.

Článek ke stažení v PDF zde