Seminář k agrotechnice chmele - Chmelařský institut s.r.o. 
v Žatci - 17. 2. 2015

Autora tohoto článku zaujali některé příspěvky (přehled programu viz níže). 

1.    Zásobní nádrže na vodu a jejich využití v závlAze chmele

Zajímavý byl příspěvek o nadzemních akumulačních závlahových nádržích, ale zde v diskusi nad referátem (sborník ani předkladatelé příspěvku tuto možnost nezmínili) bylo vzpomenuto nebezpečí degradace zavlažovaných půd - chmelnic (zasolení) z podzemních hlubinných vrtů, kde voda v některých případech obsahuje takové množství solí, že cca do 10 - 15 let způsobí nevratnou degradaci zavlažovaných nejen chmelničních půd (tvrdá voda se odpaří, nebo je rostlinami transpirována a soli v ní obsažené zůstanou na místě v orničním profilu).

Další zajímavost byla metodika řešení škod zvěří na chmelu i dalších plodinách. 

2.    Škody zvěří nejen na chmelu

Uvedeny byly mimo jiné zajímavé údaje o množství zvěře v ČR před více než sto lety a dnes:

Zajímavá je prognóza výskytu bobra, který si do několika málo let patrně  znovu osídlí téměř celé území ČR - vytváří přehrady na vodních tocích a způsobuje záplavy dříve zemědělské půdy. Je zde tedy na místě konstatování, že některá zvířata nemají přirozeného nepřítele (černá zvěř, jeleni, srny, i ti bobři...) a jejich stavy musí tedy regulovat jediný možný nepřítel - člověk, potažmo myslivci, kteří to však z různých důvodů nedělají anebo na to již nestačí (je jich málo, jsou leniví, maso zvěřiny jim již nechutná či je nekonzumují, vymklo se jim to vše z rukou a jsou již jen ve vleku událostí atd.).

Je třeba jasně a důrazně říci, že myslivost ve svém dosavadním pojetí možná neplní svoji hlavní fuknci - regulace stavu zvěře, která je násobně přemnožena (černé zvěře je téměř 40x více než před sto lety!!) Přezvěření honiteb velkými býložravci je však problém všech středoevropských zemí, i když tam jsou systémy řízení myslivosti odlišné a myslivost realizují třeba výhradně držitelé nebo uživatelé půdy. 

 Ale hlavně podle našeho zákona je výkon práva myslivosti svázán s půdou. Držitelé půdy jsou limitováni jen tím, že se musí spojit v honební společenstvo, které je tvořeno majiteli půdy o minimální výměře 500 ha a je pak čistě na nich, komu výkon práva myslivosti pronajmou, jaké si stanoví nájemní podmínky (mohou například honitbu nepronajímat a realizovat právo myslivosti sami, nebo dát povolenku nějakému „profesionálnímu lovci“ (to vše však zkoušeli již v Německu). Pokud držitelé honitby nebyli spojeni s chováním dosavadních nájemců, mohou změnit nebo upravit nájemní smlouvy. Kromě toho držitelé honitby (tedy zemědělci – majitelé půdy) schvalují prostřednictvím svého zástupce (honebního starosty) plány chovu a lovu na každý rok. Pokud „řeknou“ ne nepodepíšeme musíte zvýšit odstřel divokých prasat o X %, tak myslivci nic nezmohou-nemohou totiž tento povinný doklad předložit na státní správu, což je jejich povinnost. 

Například LČR si ve smlouvách vymiňují i povinnost kontroly ulovené zvěře, aby jim někdo nevěšel bulíky na nos, že splnili plán lovu. Myslivci si pak v případě, že výše odlovu překračuje lov odpovídající normovaným stavům, zažádají o povolení zvýšeného lovu. Dle průzkumu MZe nečiní státní správa v takových případech potíže a návrh schválí. Jenomže zemědělci tyto a další možnosti nedostatečně využívají, nebo se prostě některým nepodaří prosadit svoje názory v rámci honebního společenstva a hledají pak chybu někde jinde (v legislativě apod.). Tím se ovšem nezastáváme myslivců, jejichž přístup k lovu černé zvěře rozhodně neodpovídá stavu populace a rizikům s tím spojeným, včetně rizik šíření moru prasat atd. 

 Je přísně stíháno "pytláctví" (za smrt prasete, škůdce na vašem majetku, jdete jako nemyslivec sedět), namísto aby jako za moudré panovnice Marie Terezie (císařovny rakouské a královny české někdy kolem let 1770 - 1790) byl povolen odstřel či jiný způsob lovu přemnožené zvěře všem obyvatelům státu bez rozdílu. Zvířata, která páchají miliardové škody na zemědělském majetku z přemnožení, jsou zákonem po většinu roku chráněna. Obyvatelé státu ulovenou zvěřinu nekonzumují, zato "synteticko - náhražkové" potraviny z hypermarketů milují... Někde se stala chyba, ale u zemědělců to není.