Na talíři zpátky do středověku? - Pavel Grasgruber

Na talíři zpátky do středověku?

Lidové noviny, 8.2. 2023
Autor: Pavel Grasgruber, Fakulta sportovních studií MU V Brně

Přípravě reformy školního stravování vládne ekoaktivismus a všudypřítomná nekompetence 

Nedávný článek na hojně čteném webu varoval před zánikem českých školních jídelen, jež prý potřebují urgentně zásadní reformu, modernizaci a změnu skladby potravin. Text vzbudil značný rozruch a vedl i k reakci náměstka ministerstva školství, který veřejnost uklidnil, že kvalita školního stravování je dobrá a stále se pracuje na jejím zlepšování. Takový názor však příliš neodpovídá realitě, což ostatně nechtěně doložil i autor článku, když jako vzor nutričního pokrokářství uvedl "lákavý dýňový karbanátek s bramborovou kaší". Touto cestou  by se totiž kvalita českého školního stravování vrátila hluboko do minulosti, což by mělo negativní dopady nejen na zdraví české mládeže, ale i na budoucnost celé země.

Tento scestný trend začali v posledním desetiletí šířit samozvaní nutriční experti, podle jejichž teorií je za nárůst obezity u českých školáků zodpovědná přemíra masa a bílkovin ve školních obědech. Ve skutečnosti je to však úplně naopak: výzkum naší brněnské Fakulty sportovních studií probíhající v letech 2016-2019 na středních školách ve čtyrech moravských krajích velmi přesvědčivě ukázal, že tloustnou děti podvyživené, z nižších sociálních vrstev, které do školních jídelen nechodí. Naproti tomu děti, jež do školních jídelen chodí a konzumují kvalitní živočišné bílkoviny, jsou vysoké a štíhlé.

Nižší sociální skupiny jsou totiž méně fyzicky aktivní a jejich levná strava je založena na vysokoglykemických sacharidových kaloriích z obilovin. Deficit esenciálních aminokyselin navíc nezpůsobí jen omezení tělesného růstu, ale podpoří i výskyt obezity, protože přijaté živiny se nezužitkují při syntéze tělesných bílkovin a spíše budou ukládány do podkožního tuku

Mladí Češi přerostli své sousedy

Je pozoruhodné, že mladá česká populace jako celek přerostla vrstevníky v celé střední Evropě (včetně přebohatého Německa a Rakouska) a patří do první světové desítky nejvyšších. To ukazuje, že v České republice děláme po stránce dětské výživy něco výjimečně dobře, zatímco v zemích, jež jsou nám dávány za příklad, se to jaksi nedaří. Zdravotní statistiky nám svým nezřízeným alkoholismem kazí až dospělí.

Tělesná výška je přitom velmi důležitým indikátorem zdraví a životních podmínek. Dlouhodobé zdravotní průzkumy skandinávských rekrutů například názorně ukazují, jak nárůst výškových průměrů kopíroval nárůst výsledků v inteligenčních testech - tzv. Flynnův efekt (protože kvalitní strava podmiňuje rozvoj mozku). A od intelektuálního potenciálu se samozřejmě odvíjí i ekonomická prosperita celé země. Lepší výživa je přitom schopna maskovat pokles geneticky podmíněné inteligence, k němuž dochází následkem vyšší porodnosti méně vzdělaných vrstev.

Aktuální data z Dánska, Norska, Velké Británie i jiných zemí nicméně varují, že průměrné populační IQ se už začíná snižovat. U branců v Norsku kleslo za 15 let o cca 2,5 bodu, přičemž tento negativní trend byl doložen i u generací odvedenců pocházejících ze stejných rodin. To ukazuje na nějaký faktor prostředí a stojí za pozornost, že počátek tohoto poklesu se začal projevovat u ročníků z konce 70. let, kdy v norské stravě začala upadat kvalita bílkovin. Co tedy dostanou české děti na talíř, vůbec není podružné a ovlivní to dění v České republice mnohem víc, než si je běžný laik schopen představit.

Scestný trend začali 
v posledním desetiletí šířit
samozvaní nutriční experti,
podle jejichž originálních
teorií je za nárůst obezity
u českých školáků
zodpovědná přemíra masa
a bílkovin ve školních
obědech. Ve skutečnosti
je to však úplně naopak.

Kam bychom to dotáhli s dýňovými karbanátky? Data z odborné literatury ukazují, že PDCAAS skore (indikátor proteinové kvality) u semen dýně lze odhadnout na cca 0,55-0,60, což není o mnoho více než u pšenice (0,43) a dvakrát méně než u pasterizovaného mléka (1,17), vepřového masa (1,08) či vařených vajec (1,09). Údajný bohatý výskyt minerálů je samozřejmě rovněž jen virtuální, protože v podobných pochoutkách jsou vázány v nestravitelných komplexech. Pro české školáky se tedy připravují "pokrokové" obědy, které jsou standardem v chudých rozvojových zemích typu Bangladéše či Kambodže.

Tyto elementární informace se však personál školních jídelen rozhodně nedozví od osob, které se v součastnosti v reformě školního stravování angažují. Co jim ale chybí na odborné erudici, to bohatě kompenzují záplavou vzletných hesel a dychtivým opisováním domněle moderních (ve skutečnosti však zcela nesmyslných) nutričních doporučení ze zahraničí. Výsledkem je stravovací Kocourkov: dětem vyžadujícím kvalitní bílkoviny jsou servírovány zeleninové redukční diety, nutričně hodnotná červená masa jsou nahrazována podřadným masem kuřecím a jako symbol zdraví jsou propagovány sacharidové pokrmy z obilovin, jež podporují obezitu a kardiometabolické choroby.

S patřičným ideologickým zápalem

Mezi pachatele těchto dietologických úletů patří například dvě nejmenované pracovnice z nejmenované státní zdravotnické instituce, které se rozhodly vzít na svá bedra hlavní část připravované reformy.  Obě se netají svým zanícením pro "zdravé rostlinné stravování" a záchranu planety, takže patřičný ideologický zápal při prosazování jejich cílů je zaručen. Tyto dvě odbornice však kupodivu ani po opakovaných výzvách nebyly schopny doložit příslušné zdroje k tezím, na kterých své pokusy o reformu zakládají - jako je například tvrzení o údajné proteinové plnohodnotnosti pokrmů z obilovin a luštěnin. Není ovšem divu: Žádné takové vědedcké podklady neexistují. Co na tento závažný fakt říká zodpovědný orgán, tj. nejmenovaná ministerská instituce? Pokud hádáte, že mlčí jako Kubrtův počítač, hádáte správně. Za situace, kdy by každé slovo navíc jen prohlubovalo odbornou blamáž, se jedná o zdaleka nejlepší strategii.

Další v pořadí je nejmenovaná občanská iniciativa, která se pro změnu snaží v českých školních jídelnách prosadit ozdravný program, jenž byl prý úspěšně vyzkoušen ve více než polovině britských základních škol. Toto reklamní tvrzení má však vážný zádrhel: britské děti ve věku 10-11 let měřené v rámci National Child Measurement Programme totiž rok od roku tloustnou stále více a více. Žádná záhada v tom přitom není: britští odborníci se rozhodli sebrat školákům z talířů kvalitní živošišné bílkoviny a nahradit je tzv. ekologicky udržitelnou rostlinnou stravou. Jinak řečeno, britští odborníci vypracovali program, který dětskou obezitu de facto jen dále podporuje.

Pro české školáky se 
připravují "pokrokové"
obědy, které jsou 
standardem v chudých
rozvojových zemích typu
Bangladéše či Kambodže

A aby těch Jobových zvěstí pro české děti nebylo málo, do školního stravování se s vehemencí rozhodla promlouvat i nejmenovaná ekologická (a nepokrytě vegansky orientovaná) organizace, která se domnívá, že více rostlinných jídel bude mít pozitivní vliv na zdraví a výskyt obezity. To zní jako velmi necitlivý sarkasmus.

Green Deal na talířích

Jak to dopadne, když podobná pokroková úderka spojí svoje síly, to nám může ilustrovat aktuální vývoj v Nizozemsku, kde pod tlakem ekologických iniciativ poklesla spotřeba červených mas o 40 procent. Kvalita bílkovin ve stravě se tak propadla zpátky na úroveň 60. let minulého století a aktuální data z předloňského roku ukazjí, že donedávna nejvyšší národ světa se po 150 letech kontinuálního růstu začal zmenšovat. Maso je přitom v nizozemské stravě nahrazováno pšenicí, což je ten nejhorší scénář, který se v budoucnosti nelítostně zobrazí ve zdravotních statistikách.

Na vlas stejné tendence se však v řadě západních zemí projevují už dlouho a lze je přičíst horlivě zaváděným (a přitom odborně nepodloženým) doporučením namířeným proti konzumaci nasycených tuků. Nejdále v tomto směru zašly anglosaské státy jako USA (kde to pod vedením  svých odborníků dotáhli až na čelo žebříčku obezity zemí OECD u dětí i dospělých) či Velká Británie (kde se aktuální kvalita výživy dostala na úroveň Albánie). Následkem toho začala výška mladých mužů klesat tempem bezmála 1 cm za dekádu, a tamější experti by si tudíž daleko spíš měli brát příklad z České republiky. Nikoli že Česká republika bude následovat jejich odstrašující nutriční politiku.

Upřímné varování ale platí i pro Slovensko, kde od září 2020 rozběhli ve školních jídelnách udržitelný program Flexi, jehož vytouženým cílem je zvýšení podílu rostlinných bílkovin v dětské stravě na 60 procent. Pro představu: tento podíl odpovídá zemím jako Belize, Kyrgyzstán, Moldávie nebo Pákistán. Odborníci ze Slovenska tedy v pomyslném souboji o Darwinovu cenu v kategorii národů zatím trumfují i odborníky české a tamější školní jídelny čeká vskutku supermoderní budoucnost. Zbývá jen, aby si závažné celospolečenské dopady těcht potrhlých nápadů plně uvědomila široká veřejnost a především představitelé naší vlády, jejichž intelektuální aktivity zpravidla končí u opisování univerzitních diplomek.