Liberalismus proti demokracii

Liberalismus proti demokracii

Petr Drulák

Právo, 25.6. 2020

Liberální stát se stále více vymyká demokratické kontrole. Minulý týden opět ukázal sílu liberální soudcokracie v západních demokraciích. Americký Nejvyšší soud odmítl pokus Trumpovy administrativy zastavit program na podporu mladistvých nelegálních migrantů. Evropský soudní dvůr zakázal Maďarsku požadovat zveřejňování finančních zdrojů od nevládních organizací pobírajících peníze ze zahraničí.

O statut mladistvých nelegálních migrantů se ve Washingtonu vedou už léta spory. Děti, kteří do USA většinou přicházejí se svými rodiči, za svoji ilegalitu nemohou, se zemí původu často už nemají žádný kontakt a v ilegalitě z nich nevyrostou řádní občané.

Na druhou stranu stále se jedná o obcházení vládní imigrační politiky a zpochybňování schopnosti státu kontrolovat vlastní hranice. Významná část americké společnosti je navíc přesvědčena, že ji další imigrace ohrožuje. Kongres opakovaně projednával návrhy zákonů na legalizaci nezletilých imigrantů, nikdy nezískaly většinu.

Prezident Obama se věc rozhodl řešit na úrovni výkonné moci. Bez opory v zákonu zavedl vládní program chránící kolem milionu mladistvých před deportací. Trump se v kampani netajil, že tento program okamžitě zruší, což také po nástupu učinil. Nicméně jeho krok byl soudně napaden a věc se dostala až před Nejvyšší soud. Ten rozhodl, že zrušení Obamova programu nebylo dostatečně odůvodněné, a je tudíž neplatné.

I když lid řekne demokratické "ne",

liberální elita si to prostřednictvím soudů

klidně vyloží jako "ano"

   O nápadech prezidenta Trumpa si můžeme myslet, co chceme. Ale nepochybně měl demokratický mandát zrušit program, který jeho předchůdce zavedl. Zejména když Obama obešel Kongres, jehož souhlas neměl. Soud však dal přednost právům nelegálních imigrantů před schopností státu kontrolovat své hranice a území. Trumpa vyzývá, aby své kroky lépe zdůvodnil. Nestačí mu ani demokratický mandát prezidenta, ani že faktická legalizace mladých imigrantů byla bez zákonné opory.

Rozhodnutí soudu nejvíce ocenili lidskoprávní aktivisté a představitelé velkého byznysu, z médií víme o radosti generálního ředitele Applu i šéfa Americké obchodní komory. Reakce běžných Američanů, kteří s imigranty soutěží na trhu práce, liberální média nezajímají. Tato shovívavost k porušování zákonů připomíná dokonalý soulad mezi liberálními progresivisty a ekonomickými neoliberály. Posilování postavení nelegálních migrantů zajistí nárůst nabídky pracovní síly a utlumí nároky na růst mezd.

Maďarský zákon reagoval na specifikum zemí střední a východní Evropy. Podobně jako jsou jejich ekonomiky silně závislé na zahraničním kapitálu, i nevládní organizace jsou v mnohem větší míře financovány zvnějšku než v západní Evropě. Řada z nich je politicky aktivních, přičemž vnější zasahování do demokratické debaty je vždy velmi citlivé. Ukázala to koneckonců i americká debata o ruském vměšování do předvolební kampaně, jakkoliv je těžké si představit, že by americký kolos mohl být zvnějšku skrytě a účinně ovlivňován.

U malých středoevropských států je podobné ovlivňování zcela běžné - z USA, Ruska. EU i odjinud. To nejmenší, co se dá udělat, je rozkrýt zahraniční financování a související zájmy. Maďarsko demokraticky přijalo příslušný zákon. Ale Evropský soudní dvůr ho odmítl s tím, že odporuje principu svobodného pohybu kapitálu. Má zvýhodňovat nevládní organizace s čistě domácími zdroji oproti těm, co jsou financovány zvenku.

Soud tím opět předvedl, jak kreativně umí interpretovat pravidla společného trhu ke zdůvodnění téměř jakéhokoliv evropského zásahu do národní svrchovanosti. Také ukázal, jak liberální elita dokáže využít nadnárodního trhu, aby mohla v Maďarsku i jinde bez jakýchkoliv překážek financovat ze zahraničních zdrojů progresivistické kampaně namířené proti vládním politikám.

Co si z toho vzít? I když lid řekne demokratické "ne", liberální elita si to prostřednictvím soudů klidně vyloží jako "ano". Asi je třeba "ne" opakovat snad i důrazněji a elitě připomenout, že pokud si s lidem nerozumí, nemění se lid, nýbrž elita.

(Autor je politolog)