Konec (hypotézy) globálního oteplování?

1.    Úvodem

V poslední době se velmi diskutuje o existenci (nebo konci) tzv. globálního oteplování. Při literárních řešerších o začátku (konci) globálního oteplování jsme nejdříve narazili na tuzemské práce (Kalenda et al), tyto jsou navíc velmi přesvědčivé a jejich závěry verifikované. Práce a zjištění v nich obsažené považujeme za natolik zásadní, že jsme se rozhodli s nimi seznámit nejen sebe, ale i další odbornou veřejnost.

2.    Konec globálního oteplování

Klimatické modely (scénáře) vykazují za posledních cca 10 let výrazné odchylky od skutečně naměřených globálních teplot. Je to dáno především tím, že v sobě zahrnují velký forcing skleníkových plynů, zejména CO₂, jehož koncentrace v atmosféře neustále rostou. Obdobné modely výšky hladin oceánů ukazují, že bez zahrnutí CO₂ nejsou klimatologové schopni namodelovat ani současné úrovně hladin oceánů .Ukazuje se, že dnešní nárůst výšek hladin oceánů je pokračováním předchozího vývoje od dob ledových a za současný nárůst výšek může akumulace solární energie v oceánech a litosféře, protože sluneční aktivita byla největší za posledních cca 500 let. Protože sluneční aktivita dosáhla svého maxima v 19. cyklu a od té doby klesá a poslední 24. cyklus je enormně slabý, je usuzováno (na základě modelu akumulace energie v horninách a oceánech), že se tento pokles projeví stagnací a následným poklesem globálních teplot po roce 2010 a následně i výšek hladin oceánů. Také dlouhodobé Milankovičovy cykly vykazují stav, směřující jasně k dalšímu glaciálu. Podle empirické funkce vlivu Jupitera a Saturna na sluneční aktivitu, a tím i pozemské klima, by k výraznému ochlazení mělo dojít okolo roku 2121 (Kalenda, 2013, více o přednášce P. Kalendy zde).

Obr .č.1-Rekonstrukce sluneční aktivity a predikce do roku 2100 (podle Reimer 2004)

Obr.č.2-Empirická interakce vlivů Jupitera a Saturna na sluneční aktivitu a překrývání cyklů (Ladma 2006)

3.    Sluneční aktivita je řízena slapy na Slunci

Byla nalezana  korelace mezi sluneční aktivitou (měsíčními Wolfovými čísly) a slapy na Slunci (časově vyhlazené derivace slapového potenciálu, vztažené k barycentru celé sluneční soustavy). Oba časové průběhy sluneční aktivity a odvozeného slapového potenciálu mají shodné pozice maxim, minim, kmiten i uzlů a podobnou obálku. Na tomto základě jsou autoři schopni predikovat sluneční aktivitu. Za předpokladu, že solární slapy, vztažené k barycentru sluneční soustavy, jsou hlavním řídícím mechanismem sluneční aktivity, jsou schopni spočítat střední periodu rotace barycentra okolo středu Slunce a následně odhadnout množství dosud neobjevených a nekompenzovaných hmot ve sluneční soustavě za dráhou Pluta - 3.1025 až 5.1024 kg. Zajímavaostí je, že slapový vliv planet lze spočítat 3000 let zpátky i dopředu, další zajímavostí je předpověď objevení dosud neznámých planet ve Sluneční soustavě (3- 6) na samém okraji Sluneční soustavy. Rozhdodující je však vliv velkých (hmotných) a blízkých planet. Zásadní je poznatek, že čím vzdálenejší je Slunce od barycentra, tím větší je sluneční aktivita a čím je mu blíže, tak jeho aktivita klesá (Kalenda, Malek 2014).

Obr. 3 -Trajektorie středu Slunce vůči barycentru

4.    Sluneční aktivita působí také na seismickou činnost Země

Periody Slunečních cyklů (Wolfův-11 let, Halleho-22 let,179 let) se projevují také v seismické aktivitě Země, kdy seismicita v Číně pozitivně koreluje s obdobími nízké sluneční aktivity, některé seismické aktivity pak závisí na maximální sluneční aktivitě (Kalifornie, kde maximum seismicity koreluje s maximem sluneční aktivity v sudých slunečních cyklech). Orogeneze se pojí s vyšší seismickou aktivitou, kde všechny hlavní orogeneze korespondují s chladnými klimatickými obdobími, intenzita orogeneze a její globální rozsah byly úměrné ochlazení Země (Kalenda, Neuman 2011).

Literatura

A - Konec globálního oteplování-Kalenda P., Ústav struktury a mechaniky hornin, V Holešovičkách 41, Praha 8 182 09, zdroj-source:Geochemie a mineralogoie,internetový časopis, vydavatel: Česká geologie, Pštrossova 16, Praha 110 00, 28.12. 2013,dostupné-geochemieamineralogie.wz.cz/2013/Konec_globalniho_oteplovani_end_of_GW.pdf

B - Sluneční aktivita je řízena slapy na Slunci - Kalenda P., Malek, J., Ústav struktury a mechaniky hornin, V Holešovičkách 41, Praha 8, 182 09, 1.6. 2014, source:  2006 - Sluneční aktivita je řízena slapy na Slunci. 18. celoštátny slnečný seminár, Modra, Slovensko., dostupné-www.researchgate.net/publication/228672901_Slunen_aktivita_je_zena_slapy_na_Slunci

C - Praktický test modelu sluneční aktivity - predikce maxima 24. slunečního cyklu - Kalenda P., Ústav struktury a mechaniky hornin, V Holešovičkách 41, Praha 8, 182 09, zdroj: 21. celostátní sluneční seminář „Stará Turá“, 2012, dostupné:www.researchgate.net/publication/259291133_Praktick_test_modelu_slunen_aktivity_-predikce_maxima_24._slunenho_cyklu

D - Náklony, globální tektonika a predikce zemětřesení - Kalenda, P., Neumann, L., - 2011, Praha, Občanské sdružení Česká geologie, Pštrossova 16, Praha 1, 110 00

E - Je sluneční aktivita spojená s variacemi momentu hybnosti Slunce? - Kalenda, P., Malek, J., 2008, zdroj - Zborník referátov z 19. celoštátneho slnečného seminára, 36-44, Slovenská ústredná hvezdáreň Hurnanovo, dostupné-stara.suh.sk/obs/slnsem/19css/kalenda.pdf