Důsledky mokra pro jaro 2025

Půdy nasycené vodou na západě, severu a jihu Německa

Západně od dřívější vnitrozemské hranice, ve Šlesvicku - Holštýnsku a západním Meklenbursku a také jižně od Mohanu, jsou půdy již druhým rokem po sobě nasyceneé vodou. Tato situace je podobná jako v roce 1981/82, kdy byla struktura půdy silně poškozená sklizní cukrovky. Následky byly potom patrné až do roku 1996/97. Od konce prosince 1996 pronikl mráz i v západním Německu do hloubky více než 1 metr do mokré půdy a napravil strukturální škody půdy.

Sklizeň zrnové kukuřice a cukrové řepy se stává v těchto oblastech skutečně výzvou. Otázkou zůstává, zda se následně bude dát všude zastí obilí.

Jak mokro ovlivňuje půdu?

Voda sama o sobě není nic špatného. Dostatečná vlhkost půdy je nezbytná pro fungování biologie v půdě a pro růst rostlin. Vlhkost zabraňuje tvorbě prachu a větrné erozi. Vláha je také nezbytná pro to, aby se nejjemnější částice půdy spojily a vytvořili drobty.

Voda proniká do vysušených hrud a způsobuje jejich bobtnání, což má za následek jejich rozpadání. To ovšem vyžaduje těsný kontatk vysušených hrud s půdou: musí být zatlačené do půdy. Dešťové kapky, které dopadají na vysušené hroudy ležící na povrchu půdy je většinou nestačí navlhčit tak, aby se mohly rozpadnout.

Problémy s vodou vznikají až ve chvíli, kdy se voda v půdě hromadí, nemůže dál do půdy zasakovat a půda plave. Jemné částice na povrchu půdy jsou kvůli erozi přemisťovány a nebo vytvářejí splavený bahnitý šlem. Takovýto šlem na povrchu půdy při vysychání vytváří povrchovou krustu, která brání výměně plynů a rostlinám v růstu. Teprve až se krusta roztrhá nebo jinak rozbije, je opět možný růst.

Také uvnitř půdy jsou jemné částice unášeny spolu s prosakující vodou ("vnitřní eroze") a ucpávají hrubé póry sloužící k odvádění vody ve spodních vrstvách ornice. To vytváří utužené vrstvy, které brání odtoku vody a způsobují, že se voda hromadí v poli. Tato utužení podorničí jsou často připišována pluhu, ale v první řadě jsou výsledkem zašlemování jemnozemi.

Zůstane-li půda dlouho nasycená vodou, malé ionty H* (nebo protony) pronikají na vazebná místa mezi ionty vápníku a jílové minerály a podemlívají "mostové pilíře" Ca můstků jílových minerálů, které jsou zodpovědné za stabilitu půdních agregátů. Dokud nejsou zatíženy, tak se nic zásadního neděje. Pokud jsou ovšem uvolněné ionty vápníku dalšími dešťovými srážkami přesunovány, klesá pH v ornici.

Pokud následně zůstane půda suchá, mohou ionty Ca stoupat spolu s kapilární vodou, znovu vytvořit můstky, půda se může opět stabilizovat. To platí pro půdy s vysokou kapilaritou. Na písčitých půdách to funguje méně dobře.

Vlastní váha zhutňuje mokrou ORNICI

V ornici pod 20 cm již sama půda tlačí hmotností půl tuny na m2, což vede k jejímu stlačení. Tento tlak a hmotnost se směrem dolů zvyšuje. Hrubé póry, které mají odvádět vodu, jsou stlačovány.

Dokud jsou hrubé póry zcela nasycené vodou, nejde půdu více zhutňovat. To je také důvod, proč není vyorávka řepy tak špatná na půdách nasycených vodou oproti půdám nasyceným do 80 %. Jakmile ale voda z hrubých pórů odteče, půda se sama propadne. Tímto způsobem dochází k přirozenému zhutnění půdy, aniž by byla půda zpracovávána. K takovýmto zhutněním dochází ve větší míře na půdách bohatých na prach (spraše), s nízkým obsahem jílu, protože tyto půdy tvoří méně Ca můstků v poměru k hrubým pórům z důvodu menšího podílu jílových minerálů. V extrémním případě se v případě mokrého klimatu (například na místech, kde stojí voda) objevují oglejené parahnědozemě nebo dokonce pseudogleje.

Mokro na podzim je proto pro sprašovohlinité půdy daleko horší než mokro na jaře, protože klesající teploty na podzim brání kapilárnímu vzestupu iontů vápníku a půdy se již do jara nemohou stabilizovat. Pro tyto půdy je výhodné sucho na podzim, které má vliv ještě v následujícím roce.

Zatížení a zpracování navíc

Při každém pojezdu, s každým zpracováním působí na půdu 10 až 20 násobek hmotnosti než je její vlastní váha, tlačí na půdní částice, případně je přemisťuje. Suchá půda je únosná a méně stlačitelná. Půda přesušená se obtížně zpracovává, protože půdní agregáty pevně drží pohromadě.

Oproti tomu mokrá půda je na základě velkého vodního obalu kolem agregátů plastická a tvárná, díky čemuž může být stlačená a při působení smykových sil také zamazána. Optimální půdní vlhkost pro zpracování je mezi 50 a 60 % vodní kapacity. V takovém případě lze půdu snadno drolit v ruce mezi palcem a prsty. Rozsah půdní vlhkosti, při které lze půdu dobře zpracovávat, se snižuje s rostoucím obsahem jílu. Na jílovitých "hodinových" půdách je k dispozici jen zlomek času ve srovnání s písčitými půdami.

Co dělat v případě mokré půdy?

Pokud je půda příliš mokrá, jako je tomu v mnoha případech v letošním roce, pak je nejlepší na půdu vůbec nesahat. Pokud ale není jiná možnost a potřebujeme zasít, tak musíte půdu otevřít radličkovým nářadím (nebo rotačními bránami), aby mohla půda vysychat. Zpracování musí být provedeno tak hluboko, aby se v mokré půdě vytvořily nejen vrypy, ale aby se také nadělala jemnozem. Ale ne hlouběji, aby se předešlo napruhování nebo vytvoření hrud. A celé se to musí opakovat o trochu hlouběji, když zpracovaná pda zešedne, což je známkou toho, že se agregáty stabilizovaly.

V Holštýnsku, kde je větší mokro, se bude provádět orba, avšak na menší hloubku než normálně, abychom se v příštím roce dostali při zpracování půdy pod dno brázdy. Potom se provede založení porostu secí kombinací s rotačními branami, jakmile seťový horizont vyschne natolik, že dovolí provést setí, aniž by došlo k zamazání půdy. Tedy za mokra, zejména na jílovitých půdách, bude nejlépe nedělat vůbec nic nebo půdu jen mělce zpracovat tak, aby se vytvořila jemnozem pro setí. Na středně těžkých půdách, kde to bude možné, bude potřeba půdu mělce zorat, aby ve dnech bez deště mohla oschnout a poté šlo sít.

Zabraňte "sendvičovému utužení"

Pokud musíte mokrou půdu opakovaně připravovat, protože opět prší, potom se dostáváte postupně čím dál do větší hloubky. Když utuženou mokrou půdu již hluboko zkypřenou následně dvakrát nebo dokonce vícekrát mělce zpracujete, vzniknou skrz první utuženou vrstvu další zamazané, nepropustné vrstvy. Tímto "sendvičovým utužením" nemůže pronikat ani voda, ani vzduch a také prorůstat kořeny. Zároveň nemůže stoupat kapilární voda. Již po menších dešťových srážkách stojí voda nad touto vrstvou.

Když bude sucho trvat delší dobu, můžete se pokusit tuto utuženou vrstvu postupně rozrušit. Pokud nemáte čas, nezbývá často nic jiného, než nasadit pluh s pakrem a bezprostředně poté provést setí nebo použít secí kombinaci s rotačními branami. Orbou dokážeme opět vyzvednout jílové částice, které se před tím přemístily v půdním profilu dolů.

Doufat, že přijde mráz?

Věřit, že dojde k promrznutí půdy, je jako doufat, že vyhrajete v loterii první cenu. Působení mrazu předpokládá, že půda před mrazem bude nasycená vodou. Potom zmrzlá voda (led) zvětší svůj objem a stlačená půda (póry) rozpraská. Nesmí ale půdu zakrýt vrstva sněhu. Za posledních 20 let k tomu ovšem ani jednou nedošlo. A před tím se to také téměr nestalo.

Potom nám zůstává na rozrušení utužených vrstev, které se nacházejí hluboko ve spodních vrstvách ornice, pouze už jen hloubkový kypřič. To ale vyžaduje, aby podorničí bylo suché, nemělo by ale úplně vyschnout, protože potom se vylámou velké hroudy. To tedy znamená počkat do příštího roku nebo ještě déle.

Stroje pro zpracování půdy, které pracují agresivně a které jsou dokonce osazeny širokými radličkami s křidélky, sice půdu roztrhnou, zapříčiní ale v hloubce pod taženými radličkami opět zamazání, popř. utužení půdy, nebo vyprodukují v suché půdě velké hroudy. Smysluplnější je kypřit půdu úzkými dláty osazenými na menší vzdálenost mezi sebou a takto nakypřenou půdu opět zpětně utužit válcovým pakrem tak hluboko, jak jen to je možné. Následně bude nejlépe pěstovat plodiny, které rychle prorůstají svými kořeny do větší hloubky půdy, jako ozimou řepku nebo bob, popř. meziplodiny jako vojtěšku nebo lupinu, které nakypřenou půdu stabilizují.

Mokro zabraňuje výměně plynů

V mokré, rozplavené půdě neprobíhá žádná výměna plynů: ani kyslík nemůže do půdy difundovat, ani oxid uhličitý z kořenů a půdy unikat. V půdě panují redukční procesy, proto stagnují procesy, které vyžadují kyslík např. tvorba jemného kořenového vlášení, nitrifikace, život (edafon) v půdě. Mimoto oxid uhličitý účinkuje jako jed na kořenové vlášení, který odevzdávají kořeny do půdy. Kořeny začínají hnít. Všechno spolu souvisí, protože rostliny za takových podmínek produkují méně cytokininů, tím hůře odnožují, zakládají méně klásků v klasu a dokonce vytváří menší zrna.

Anaerobní podmínky vedou naproti tomu, že přítomný nitrát v půdě se přemění na oxid dusný (rajský plyn), který uniká do vzduchu, nebo dochází k redukci síranů na sulfidy. Těžké kovy jako mangan, železo nebo hliník budou zejména při hodnotách pH nižších než 6 redukovány na čisté kovy, a tím se stanou lépe dostupnými. Následkem toho budou rostliny tyto prvky nadměrně přijímat a můžou být poškozeny.

Přebytečný mangan se vyloučí přes list a oxiduje na povrchu listu za vzniku oxidu manganu (MnO₂) v podobě červenohnědých teček. Tyto se nechají lehce zaměnit s prvními symptomy chorob (Rhynchosporium nebo také ramulárie). Za mokra je často doporučovaný postřik manganem tedy spíše kontraproduktivní, pokud v půdě naměříme dostatečně vysoký obsah Mn.

Uvolněné železo a hliník reagují s fosforem a výsledkem jsou nerozpustné fosforečnany železa nebo hliníku. V důsledku toho bude fosfor v mokré půdě při nízkých hodnotách pH silně fixován a stane se nedostupný. V tomto případě pomůže krátkodobě listové hnojivo obsahující fosfor, aby se růst rostliny udržel.

Více půd (Německo) má zatím dobrou zásobu hořčíku. V písčitých půdách byl ovšem také hořčík vyplaven. V tomto případě pomůže krátkodobě postřik hořkou solí, popř. hnojení Korn-Kali nebo Kiesseritem.

Zpracováním půdy a vápněním rychle účinkujícím páleným vápnem se nechá přemokřená a rozplavená půda na jaře opět probudit k životu. Abychom toho dosáhli, musíme v závislosti od půdního druhu zapracovat 1 až 2 t/ha páleného vápna do horních 5 cm půdy.

Na co se musíme na jaře zaměřit?

Nepříznivé podmínky pro mineralizaci organické hmoty a tím uvolnění N a S

• Následek: pomalá mineralizace a následné uvolnění N a S, pokud (holo-) mráz nebo sucho v půdě (vyzrání půdy) netrvá na jaře dostatečně dlouho, jako předpoklad pro vyšší uvolnění živin z půdy.
• Postiženy: Pozdě seté pšenice, slabě vyvinuté ječmeny, obecně porosty ozimých obilnin a řepky, ve kterých se již na konci října znatelně ukazují stopy od pojezdů technikou nebo vliv matrace slámy v půdě na růst rostlin, a jarní obilniny, pokud se struktura půdy až do setí již nezlepší.
• Méně postiženy: Dobře vyvinuté porosty ozimých obilnin a řepky, popř. porosty, které byly hnojeny před setím kejdou nebo v září minerálními hnojivy, a okopaniny, pokud se provedla hluboká kultivace ještě včas k meziplodině za příznivých podmínek.

• Následek: Opožděný termín setí jarních plodin, pomalejší mineralizace, nižší uvolňování N a S, horší mobilizace fosforu.
• Postiženy budou: Především plodiny se slabším kořenem (ozimý ječmen, jarní ječmen, hrách, eventuelně také brambory), stejně tak ozimé obilniny a řepka, kukuřice, které se sely pozdě a do příliš vlhké půdy a když už předcházela předseťová příprava za mokra.
• Méně postiženy: Časné, ještě za dobrých podmínek seté plodiny na podzim, jako i jarní plodiny, zejména když se provádělo hluboké kypření na podzim ještě za dobrých podmínek.

• Následek: Slabší tvorba kořenů a tím i odnožování, slabší energetický metabolismus rostlin. Vysoká nabídka nitrátů (hnojení) může způsobit, že se v rostlině nahromadí nitráty/nitrity, pokud např. chybí fosfor, popř. hořčík pro syntézu ATP a chlorofylu nebo Cu+Mo na redukci nitrátů.
• Postižené: kulturní plodiny se slabým výkonem kořenového systému, např. (dvouřadý) ozimý ječmen, jarní ječmen, hrách, brambory, za mokra založené porosty ozimých obilovin a řepky, především pozdní setí, herbicidy poškozená řepka a ozimé obiloviny.
• Méně postižené: časně a ještě za sucha založné porosty a rychle vzešlé porosty (řepky, ozimé obiloviny), kukuřice, brambory, cukrovky s hnojením pod patu.

• Následek: Dočasné přemokření důsledkem stagnace vody, poškození suchem v důsledku omezení růstu kořenů a kapilárního vzlínání, denitrifikace, omezená dostupnost P₂O₅, Mg, K a bóru z podorničí.
• Postižené: špatně nebo pozdě založené řepky a ozimé obiloviny, cukrovka, kukuřice (bez podpatového hnojení), jarní pšenice.
• Méně postižené: včas a dobře založené plodiny event. plochy. Mělce kořenící plodiny, jako např. brambory, jarní ječmen, hrách (po dobrém zpracování půdy).

Enable GingerCannot connect to Ginger Check your internet connection
or reload the browserDisable GingerRephraseRephrase with Ginger (Cmd+⌥+E)

Disable Ginger in this text fieldDisable Ginger on this website×

Enable GingerCannot connect to Ginger Check your internet connection
or reload the browserDisable GingerRephraseRephrase with Ginger (Cmd+⌥+E)Edit in GingerGinger is checking your text for mistakes...Disable Ginger in this text fieldDisable Ginger on this website×