Česku škodí německé chyby - Mladá Fronta Dnes, 9.12. 2023

Česku škodí německé chyby

Mladá Fronta Dnes, 9.12. 2023,

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank

Loňský rok ukázal českou ekonomiku jako vysoce "odtokovou". Vytvořené bohatství, které od nás bez náhrady mizí do ciziny, je tak značné, že nám v tomto směru náleží nelichotivá přední příčka ve světovém žebříčku.

V roce 2022 bylo Česko mezi okolními zeměmi jedinou, jejíž obyvatelé měli k dispozici méně bohatství, než kolik reálně vytvořili, a to pouze zhruba 96 procent. Hrubý národní důchod v přepočtu na osobu totiž zaostal za hrubým domácím produktem v přepočtu na osobu, jak ukazují data Světové banky.

Pro srovnání, takoví Němci disponovali přibližně 110 procenty bohatství, které na svém území vytvořili, a to i díky přílivu bohatství vytvořeného například právě v Česku. Rakušané pak měli k dispozici 108 procent bohatství, které vytvořili. Poláci sice zůstali "na svém", ale Maďaři či Slováci dokázali ukazatel rovněž přetočit "do plusu".

Každý obyvatel ČR, včetně nemluvňat, tak měl loni v průměru k dispozici o zhruba 25 tisíc korun méně, než kolik mu mělo připadnout, pokud by v zemi vytvářené bohatství také v zemi zůstávalo nebo bylo v případě odtoku plně kompenzováno přílivem bohatství ze zahraničí, například v podobě dividend nebo investic.

Česko je přední světovou "odtokovou" ekonomikou již řadu let. V roce 2019, tedy ještě před covidem a válkou na Ukrajině, obsazovalo v rámci zemí OECD první příčku v rozsahu odtoku bohatství, vynecháme-li země označované za daňové ráje.

Stěžejním důvodem enormního odlivu bohatství z Česka je pravidelný, prakticky každoroční odliv stovek miliard korun do zahraničí v podobě dividend, jenž není kompenzován dostatkem zahraničních investic a reinvestic v zemi. V Německu tedy mizí opravdu podstatná část bohatství vytvořeného v Česku převážně "zlatýma českýma ručičkama."

17. spolková země

Obě země jsou však propojeny mnohem těsněji než skrze odtok dividend. Česko totiž - alespoň z energetického hlediska - představuje sedmnáctou spolkovou zemi Německa. Což ovšem také znamená, že Česko prakticky nejvíce ze všech zemí EU doplácí na nezvládnutou německou energetickou transformaci, takzvanou Energiewende.

Energiewende vychází do značné míry ze stejného myšlenkového pramene jako celá zelená agenda EU. Obě energetické koncepce v důsledku zdražují fosilní energie a staví ideologizující přesvědčení o "správném" energetickém mixu nad potřeby ekonomiky a nad ohledy stran její konkurenceschopnosti v globálním měřítku. Sdílejí také přesvědčení o tom, že Německo, resp. EU, má být v ambicióznosti zelených opatření vzorem celému světu, jakýmsi "předskokanem", aniž by se ovšem dostatečně kriticky a realisticky posuzovalo, zda zbytek světa si z bruselských a berlínských smělých koncepcí inspiraci opravdu také vezme.

Pokud totiž ne, Německo, resp. EU se střelí do vlastní nohy. Přenechají pracovní místa a nemalou část globálního trhu rivalům z jiných kontinentů, zejména z Asie, kteří v ozeleňování postupují pomaleji. A mnohem důsledněji než Německo a EU jej podmiňují udržením ekonomické výkonnosti.

Právě v silné energetické a "dividendové" provázanosti Německa s Českem lze spatřovat klíčový důvod toho, proč je Česko ekonomicky "nemocným mužem Evropy!, jak nedávno napsal německý deník Die Welt.

Česko nejen doplácí na přílišnou ambicióznost německé, resp. celounijní energetické přeměny, ale také kvůli odlivu stovek miliard korun dividend - často právě do Německa - jsou chyby v německé energetické politice vidět dříve a výrazněji v chřadnutí české ekonomiky než té německé.

Německá ekonomika může právě i kvůli přílivu dividend z České republiky omyly tamních politiků dále maskovat a nedostatečný hospodářský výkon přílivem dividend překrývat. Má na sobě více vrstev oblečení, zatímco Česko stojí nahé - také když udeří "mráz" v podobě ekonomického chřadnutí, pocítí to dříve a více.

V tomto mezinárodním kontextu je třeba chápat dění doma v Česku. Když tedy například tuzemský Energetický regulační úřad minulý týden oznámil, že zvýší regulovanou složku cen elektřiny pro domácnosti o nebývalých takřka 66 procent, z nemalé části za to mohou právě i německé Energiewende a zelená agenda EU. Jenže chudší Češi zdražování energií pociťují palčivěji než bohatší Němci, kteří si navíc berou ještě část bohatství vytvořeného Čechy.

Zdražování elektřiny v Česku i Německu a jinde v EU, včetně její regulované složky, totiž není nějakou nežádoucí poruchou, jde přímo o stěžejní záměr evropské zelené agendy, Green Dealu, a je rovněž důsledkem zmíněné německé Energiewende.

Výše zmíněné okolní země, včetně právě Německa, ovšem hledají - a mnohdy nalézají - cesty, jak i v příštím roce ulevovat lidem a firmám od drahých energií. Německá vláda se kvůli tomu dokonce dostala do střetu s tamním Ústavním soudem. Česko ale žádnou pomoc nechystá. To jeho firmy a podniky může dostat do konkurenční nevýhody. EU tedy ztrácí konkurenceschopnost ve světovém měřítku a Česko ještě navíc v rámci EU samotné.

Doplácí přitom na to, že se včas nepostavilo příliš ambiciózním zeleným plánům Německa a EU. A také doplácí na to, že ač je méně zadlužené než všechny okolní země, nehodlá tak jako okolní země od drahých energií lidem a firmám ulevovat. Nejde přitom o obhajobu dotací. Je však třeba být realisty: jestliže závodí šest běžců, z nichž pět dopuje a jeden ne, pak zřejmě ten nedopující skončí poslední. A pak se stejně bude muset enormně zadlužit, aby se s prohrou - tedy kvůli ní vzniklým ekonomickým obtížím - popasoval.